V zimním slunci/Tkadlecká ballada

V zimním slunci Josef Václav Sládek
Píseň (5)	Tkadlecká ballada	Anděl míru

Údaje o textu
Titulek:	Tkadlecká ballada
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 288 - 289.
Licence:	PD old 70

Nenáviděl mistra, — jako fenu
co mu odloudit chtěl mladou ženu.

U stavu když mistr dílo shlíží,
záští plné zraky jen se skříží.

Zde outek strh', tam osnova je lichá;
své mzdy půl, — jen pro ni! — bere zticha.

U stavu co den ty zraky šeré
a půl mzdy co týden za trest bere.

»Naposledy strhal jste dnes niti,
zde mzda celá; — a můžete jíti!«

Stál tu, tkal tu Bůh ví kolik roků,
beze slova sok se vrhl k soku.

On se dostal nějak pod řemeny;
dovrávoral domů zkrvavený.

Mladá žena div že nesešílí;
porodila syna před svou chvílí.

Matka leží jako mrtva v mdlobě,
zkrvavenou rukou on tisk' dítě k sobě.

Děcko malé, slabé ubožátko —
»Nezemřeš, mé robě, nekřtěňátko.

Jménem Boha otce, synu prvý,
tebe křtí tvůj otec vlastní krví.

Jménem Boha syna, Hospodina,
ty z nás odpusť tomu, čí to vina.

A nad námi všemi, jménem Ducha,
uslituj se nebe, zem když hluchá.« —

Slovo letí vzhůru, anděl dolů,
otec s pokřtěňátkem mrtvi spolu.