V zámku a v podzámčí/Doslov

V zámku a v podzámčí Božena Němcová
IX	Doslov

Doslov

(spisovatel a čtenář)

Č.: Ale jakpak jste to udělal — ta povídka nemá konec.

Sp.: Odpusťte, já ji nedělal, lidé ji dělali a já ji jen opsal, a poněvadž nejsou ještě u konce a já planetář nejsem, abych jej napřed věděl, — nemohu nic více říci.

Č.: Cožpak se to opravdu stalo ?

Sp.: Stalo.

Č.: A kde?

Sp.: Leckdes.

Č.: Hm! A Skočdopolovic, vrátili se z Itálie ?

Sp.: Vrátili. Žijou posud a mají se dobře.

Č.: A paní se uzdravila ?

Sp.: Na těle i na duši.

Č.: A Emil, kdo to byl ?

Sp.: Sirotek, jakých tisíce na světě; jenže nenajdou vždy tak dobrého otce a že se nestanou dědiči.

Č.: Hm! A Vojtěch?

Sp.: Študuje na doktora a máme naděje, že jím bude.

Č.: A doktor ?

Sp.: Chodí do zámku, jako kdy jindy, těší se, že je v městečku opatrovna a nemocnice, doufá, že bude časem i více, — druhá a třetí třída ho zbožňuje a paničky první třídy — mu ještě nadávají »hrubiánů«, poněvadž nelíbá kromě zámecké paní žádné jiné ruku.

Č.: A Klárka ?

Sp.: Nevadila se s mužem ani za týden ani za čtrnácte dní, umí vařit a strojili již křtiny — a městské paní nevěděly, co vrchnost dítěti zavázala, až — jim to bába pověděla.

Č.: A Sára ?

Sp.: Měla špatnou službu, pan Jacques jí dal »adieu«, a když se dověděla, že to v Skočdopolovic domě bez ní tak dobře chodí a že metlice, co zasela, boží dar nezkazila, dostala černou žloutenku a od té prý není žádná pomoc, jak jí to jeden doktor tvrdil.

Č.: A Joli ?

Sp.: Je živ a zdráv, naučil se již hovězí maso jíst nesekané a ležet na starém koženém polštáři.