Věrný hlas/Odsouzený

Věrný hlas
O matce a nemocném synu	Odsouzený	Pitevna

Údaje o textu
Titulek:	Odsouzený
Autor:	Konstantin Biebl
Zdroj:	BIEBL, Konstantin. Dílo – Svazek 1. 1923-1925. Praha: Československý spisovatel, 1951. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Na stole poslední věci, co mu dal svět:
uherský salám, sýr. A hodně cigaret.
Každé z těch ukrojených koleček
připadá mu jak z mramoru
kavárenský stoleček.

Škoda, že to neviděl dřív.

Dnes by uměl jinak žít.
Dnes by se uměl potěšit
třeba modrou krabičkou od sirek,
kterou drží v ruce.

Neplač, matko, že syn tvůj moh’ zabíjet,
nemůže za to strom, když uschne mu květ.
Snad bylo málo slunce,
kdož ví —

Snad kdybych byl houslistou,
v tu nešťastnou chvíli
I po strunách houslí bych sáh’.

Snad kdybych byl rolníkem,
v tu chvíli bych šel
a do země sil.

Na Olšanském hřbitově spí
hodinář, žena a jejich dcera.
Mé ubohé oběti, přijdu k vám do večera.
V mém srdci klidně už spěte.
Jsme všichni bez života.
A bez peněz!

Když jsem vstoupil z vězení do světla,
hlava se mi z toho popletla.
Kam jdu?

Však já si vzpomenu, až se mi rozum vrátit
Kolem stojí plno lidí jak z kamene svatí,
— že se nestydíš být tak zpozdilý,
před tolika lidmi jít
ve dne opilý.

Kate, to není Spálená ulice.
Kde je tvůj dům?
Jsem unaven velice.

— Není to daleko. Jen tři schůdky.
Jeden, dva, tři.