Věrný hlas/O matce a nemocném synu

Věrný hlas
Vánoční balada	O matce a nemocném synu	Odsouzený

Údaje o textu
Titulek:	O matce a nemocném synu
Autor:	Konstantin Biebl
Zdroj:	BIEBL, Konstantin. Dílo – Svazek 1. 1923-1925. Praha: Československý spisovatel, 1951. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Pátou neděli
syn leží
na smrtelné posteli.

Nemocný zrak po nábytku se vleče,
za oknem klematis míval rád.
Horká láva po těle teče,
rukama mohl by ještě pohladit,
ale ne bojovat.

Hodiny chodily po pokoji.

Sedmá hodina bila,
když matka promluvila:

— Synu můj, jsi jako hořící stavení,
uhoří dech
a srdce
a zbude jen kamení.

Hořící zrak i zeď propálí,
nemocný syn se zadíval do dáli.

Na kraji lesa zůstal stát:
já budu hajným,
já mám pušku rád.

Hodiny chodily po pokoji.

Dvanáctá hodina bila,
když matka promluvila:

— Sílu, kterou jsem měla,
tu už jsem proplakala
a protrpěla.

Kde bych ji k životu vzala?
Syn můj nežije a neumírá.
Neuzdravili ho smutných očí lékaři,
neuzdravila ho moje víra.

Snad se to mé lásce podaří!

Vstala
a odešla do předsíně.
Malou lahvičku tam vzala
ze skříně.

Do sklenice vody dala,
do vody pár kapek nakapala
a vodu zamíchala.

Matko, kdes byla?
Proč jsi tu lampu zhasila?
Matko má,
je tu tma!

Hodiny chodily po pokoji.

— Synu můj, já jsem tě nezabila,
to jenom láska
ve mně zvítězila.

Rozdělila jsem ji na dva díly,
abych měla k životu
a ty k smrti víc síly.