Věnec slávy žen slovanských/Kněžna Daškovna, rozená Voronzovna

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Kateřina Maršálková	Kněžna Daškovna, rozená Voronzovna	Isabella kněžna Czartoryjská

Údaje o textu
Titulek:	Kněžna Daškovna, rozená Voronzovna
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 95–96. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Jekatěrina Daškovová

V revoluci, kterouž Kateřina II. r. 1762 zmocnila se trůnu zavražděného manžele svého, zaujímá znamenité místo kněžna Daškovna, tehdáž devatenáctiletá, krásou i vzdělaností se vyznačující. Souhlas tělesných i duševních náklonností, rovnosť smýšlení, tatáž náklonnosť k literatuře a k politice spojila ji co nejúžeji s Kateřinou, když tato ještě velkokněžnou byla. V rozhodné době, kde vše bylo na váze, osvědčila Kateřině tutéž oddanosť, kterouž jí v pokojných časech byla věnovala.

Pronikavý, lsti i přetvářky schopný duch Daškovny již v útlém mládí úplně se vyznal v labyrintech intriky. Vidělo se jí to tedy býti snadnou věcí, sloužit spiknutí, jemuž napomáhala hlavně schopností v poznání a získání sobě jednotlivých osobností. Mužným svým chováním vzbuzovala spiklence k smělosti. Při tom ji bezpochyby ponoukala i naděje, že po dosažení cíle svého stane se první a nejmocnější vedle císařovny, paní nejrozsáhlejší říše na světě. V rozhodném okamžiku objevila se v mužském obleku s mečem v ruce uprostřed rozkvašeného vojska, kteréž výmluvností svou k tomu přiměla, že Kateřinu za cařevnu všech Rusů prohlásilo a jí nezvratnou věrnosť přisáhalo.

Měla-li však Daškovna při tom jaké sobeské záměry, byly jí tyto trpkým způsobem zmařeny. Nebo mimo to, že sotva ušla výčitkám svědomí, ana jednáním svým u veliké nebezpečenství přivedla otce, bratry a sestru svou, milenku to nešťastného Petra III., nedošla u císařovny přítelkyně té pozornosti, jakouž snad očekávala. Možná že byla císařovna přílišnou osobivostí i nároky Daškovninými donucena i pohnuta odstraniti bývalou svou pomocnici a poslati ji u vyhnanství do Moskvy. Byla sice brzy zpět povolána, ale více proto, že bylo se co báti působení jejího u vojska, než že by byla císařovně na dále milou. Ostatně s ní Kateřina zacházela zdvořile, což ovšem u lidských velikánů za srdečnosť platívá. Ač měla nesmírné jmění, hleděla je Daškovna přec ještě všemožně rozmnožiti. Nejen svými pořídkými vědomostmi, než i svou bažností po slávě a moci vyšinula se ku předsednictví akademie nauk a získala si pak veliké zásluhy o slovník, akademií tou vydávaný. Psala též několik veseloher a jiné menší spisy v řeči ruské. Zajímavé její zápisky vydala v anglickém překladu v Londýně r. 1840 přítelkyně její paní Beadfordová. — Daškovna narozena jsouc r. 1744 zemřela r. 1810.