Věnec slávy žen slovanských/Isabella kněžna Czartoryjská
Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský | ||
Kněžna Daškovna, rozená Voronzovna | Isabella kněžna Czartoryjská | Lukrecie Bogašinovićova |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Isabella kněžna Czartoryjská |
Autor: | František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský) |
Zdroj: | STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 96–97. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Izabela Czartoryska |
Isabella kněžna Czartoryjská, rozená hraběnka z Flemmingův, kteří za panování králů Sasů do Polsky byli přišli. Narozena jsouc r. 1746 provdala se r. 1761 za knížete Adama Kazimíra Czartoryjského. Isabella jest jedna z nejslavnějších Polek, slynoucích vůbec důvtipem, upřímností a láskou k vlasti i k národu; jest první spisovatelkou polskou nového věku, stalať se předkyní kruhu píšících dám polských, kruhu nyní tak četného a okázalého, tak že v jistém ohledu čestné místo v literatuře polské zaujímá.
V mladém věku cestovala Isabella po Evropě a navštívila nejslavnější dvory, kdež všude zářila krásou a vtipem. V druhé polovici života, když s věkem mladosti zmizely jí i všeliké naděje na zdar vlasti, usadila se s manželem ve vsi Pulavách, založila tam velikou anglickou zahradu, jíž jedno rameno řeky Visly protéká, a uměla krajiny výborně použiti k utvoření pravého ráje. V té zahradě dala vystavěti chrám Sibilly na způsob starořímské rotundy v Tivoli, a uložila tu množství památek ze starší skvělejší doby národu polského. Ze všech stran odlehlých zemí polských konány vlastenecké pouti k tomuto chrámu staré slávy národní. Nejen svým vlastním poddaným, ale i všemu obecnému lidu blíž sídla svého byla starostlivou matkou, ačkoliv dobročinností svou přec postavení poddaného lidu podstatně zlepšiti nemohla, neboť pulavský sedlák nenabyl tím samočinného, promýšlivého ducha, a ve všem jen na dobroditelku svou se spoléhaje ničím neuměl býti sám sebou.
Isabella majíc tak veliké zalíbení v zahradnictví dala se tím nadchnouti k sepsání díla o něm, které r. 1806 v polském jazyku vydala pod titulem: „O ogrodach“. Dílu tomuto přikládali co do předmětu současníci velikou cenu; bylo to také od doby Alžběty Družbacké první dílo polské, sepsané krásným a příjemným slohem od ženské. Po zřízení nového království polského za císaře Alexandra I. vydala tendenční dílo: „Piełgrzyn v Dobromiłu“ (dva díly), v němž chtěla polského venkovana poučiti o všem, co by mimo náboženství věděti měl. Líčí tu člověka v podobě poutníka trochu cvičenějšího, který venkovské mládeži rozličné příběhy vypravuje, jmenovitě příběhy z dob panování králů polských. Tu se ovšem spisovatelka s cílem minula, nebo polský venkovan tehdáž ještě málo čítal, aniž ho v tehdejším postavení jeho zajímati mohlo, co se mu zde o bývalých králích a o slávě národu polského podávalo. V rukopise zůstavila kněžna Czartoryjská katalog s úvahami a popisy sbírek pulavských.
Po udušení druhého povstání polského usadila se ve Vysocku v Haliči, kdež 17. června 1835 zemřela.