Věc Makropulos (opera)/První jednání
| Věc Makropulos (opera) Leoš Janáček | ||
| První jednání | Druhé jednání | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Věc Makropulos (opera) |
| Podtitulek: | Opera o třech dějstvích |
| Autor: | Leoš Janáček podle Karla Čapka |
| Zdroj: | Kareol.es |
| Vydáno: | 1926 |
| Licence: |  PD old 70 |
První jednání
editovatPŘEDEHRA
(Solicitátorův pokoj u Dra. Kolenatého. V pozadi dvéře ven, vlevo do kanceláře. Při zadni stěně vysoká r egistratura; při ni žebřiček. Na stěnách různé tarify, vyhlášky, kalendaře, telefon. Všude plno listin, aktů.)
VÍTEK (uklizi akta do registratury) Ach je, ach bože! Jedna hodina. Starý už nepřijde. Causa Gregor Prus. G-G-R - Tady.
(vylézá po žebříčku)
Causa Gregor… Koukej! Tady už dodělala. Ach je! Ach bože!
(listuje v fasciklu)
Osmnáct set vacet sedm, dva a třicet, čtyřicet, čtyřicet sedm, za pár et jsme mohli mít stoleté jubileum:
(zastrkuje fascikl)
Causa Gregor-Prus. Ahí! Nic netrvá věcně! Vanitas… popel a prach!
(usedne zamyšleně na nejvyšší přičli žebřičku)
To se ví! Stará slechta! Jakí by né! Baron Prus! Soudi se o sto let, špinavec! Citoyens! Občane! Strpíte nadále,
(Gregor zůstane stát ve dveřich;sám nepozorován, chivilku poslouchá)
aby tento stav, jenž děkuje za výsady jen tiranii…
GREGOR Občane Marate!
VÍTEK Ach-ich! To není Marat.
(slézá se žebřičku)
To je Danton, řeč z 23, října 1792. Prosím tisíckrát za odpuštění.
GREGOR Doktora tu není?
VÍTEK Dosud se nevrátil.
GREGOR A roszudek? Stojí špatně? Jsem ztracen?
VÍTEK Némohu sloužit. Nevím, starý je od rána u soudu.
GREGOR (vrhne se do klubovky) Zatelefonujte tam.
VÍTEK Prosím hned.
(do aparátu)
Haló! Doktor Kolenatý. Již odešel? Tak dékuju.
(zavěšuje)
Již odešel.
GREGOR A roszudek?
VÍTEK Nemohu sloužit. Když já si vzpomenu, že třicet let jsme drželi ten proces – A vy hned k nejvyššímu soudu! Takhle zabít stoletou památku.
GREGOR Nežvaňte, Vítku. Já to chci konečně vyhrát!
VÍTEK Nebo prohrát.
GREGOR A prohrajem-li, pak -
VÍTEK Pak se zastřelte. Zrovna to tak říkal váš otec.
GREGOR Však se zastřelil.
VÍTEK Pro dluhy á konto dědictví.
GREGOR Mlčte, prosím vás!
KRISTA (udejde) Táti, ta Marty te ohromná, Táti, ta Marty te ohromná!
GREGOR Kdo, kdo?
VÍTEK Kdo, kdo?
KRISTA No, přece Marty!
GREGOR Kdo je to?
KRISTA Emilia Marty! Emilia Marty!
VÍTEK Má dcera je u divadla!
KRISTA O táti, táti! Já půjdu od divadla, to je největší zpěvačka na světě! Já půjdu od divadla, já tam nezůstanu… protože nic neumin! Táti ta Marty! Bože, ta je, Bože, ta je krásná!
GREGOR A kolik je jí let?
KRISTA To nikdo neví, to nikdo nepozná!
VÍTEK No-tak, asi třicet?
KRISTA To už. A krásná je!
GREGOR Dnes večer přijdu do divadla. Ne na Marty, ale na Vás!
KRISTA To byste byl osel! A k tomu slepý.
VÍTEK O-jé!
KRISTA Nedívat se na Marty!
VÍTEK O-jé! Ta je hubatá!
KRISTA (Gregor) Nemá mluvit o Marty, když ji nezná!
KOLENATÝ (vejde) Tady prosím, jenom račte.
(Marty se objeví ve dveřich)
KRISTA Ježíši Kriste! To je Marty! Táti pojď
(Vítek po spičkách odcházi, za ním Krista)
KOLENATÝ (Marty) Čim mohu sloužit?
MARTY Doktor Kolenatý? To děvcě jsem někde viděla – Jsem Marty, jdu k Vám ve věci-
KOLENATÝ O prosím, račte, račte!
MARTY Jdu k Vám ve věci procesu Gregora.
GREGOR Jak že? Milostpaní?
MARTY Nejsem vdána.
KOLENATÝ (představí) Slečno Martyová, můj mandant, pan Gregor.
MARTY Tenhle? Tenhle? Ať si třeba zůstane.
(usedá proti ní)
Tedy Vy jste ten advokát, co zastupuje toho Gregora v procesu o dědictví Pepi Prusů?
KOLENATÝ Totiž barona Ferdinanda Josefa Prusa, zemřelého.
MARTY On už umřel?
KOLENATÝ Bah! Dokonce před stolety.
MARTY Chudáček! To jsem nevěděla.
KOLENATÝ Ach tak, ach tak! Mohu vám snad něčim jiným posloužit?
MARTY (vstane) Ó, nechci zdržovat.
KOLENATÝ (vstane) Pardon, Slečno! Myslím, že jste nepřišla bez příčiny?
MARTY (usedá zas, rosevře časopis) Ano: Čtu:„Poslední den procesu, Gregor contra Prus“. Náhoda, co?
KOLENATÝ Inu, ve všech novinách to bylo.
MARTY Zkrátka, můžete mi něco říci o tom procesu?
KOLENATÝ Tažte se.
(položí se v lenošce)
MARTY Vypravujte.
KOLENATÝ Tedy kolem roku 1820 vládl na panství Průsu slabomyslný baron Ferdinand Prus.
MARTY Pepi že byl slabomyslný?
KOLENATÝ Tedy podivínský.
MARTY Ne, nešťastný.
KOLENATÝ Jak to můžete vědět?
MARTY Vy teprv ne!
KOLENATÝ Pán Bůh suď! Tedy Josef Ferdinand Prus, který zemřel bezdětek a bez závěti roku 1827-
MARTY Nač zemřel?
KOLENATÝ Zápal mozku či co. V dědictví se uvázal jeho cousin, Emmerich Prus –Zabrzezinski. Proti němu vystoupil baron Szepházy, synovec matky zesnoulého, s žalobou o celé dědictví, a s nároky na zboži Loukov jakýsi Ferdinand Karel Gregor hnde roku 1827.
MARTY Počkejte- tehdy musel být Ferdinand malý chlapec.
KOLENATÝ Zcela správně, chovanec Tereziásnké akademie. Jeho nárok na zboži loukovské opíral se o tato fakta: Předně zesnulý se dostavil osobně k správci Tereziánské akademie, höchstpersönlich, A prohlásil, že odevzdává celé svrchupsané zboží dem gennanten Minderjährigen, řečenému Gregoru, kterýž, sobald er majorenn wird, stává se vlastníkem. „Item pro secundo“: že řečený nezletilý dostával na rozkaz a za živobytí zesnulého požitky a výkazy svrchuspsaného zboží s titulem: Besitzer und Eigentümer.
MARTY Tak to by bylo všecko v pořádku.
KOLENATÝ Pardon, pardon. Proti tomu namital baron Emerich Prus, že zesnulý nezanechal psaného testamentu a naopak, že ve své poslední hodince učinil ústní pořizení ve prospěch osoby jiné.
MARTY Vždyť to není pravda!
KOLENATÝ V tomhle je ten háček!
MARTY Vždyť to není možná!
KOLENATÝ V tomhle je ten háček!
(Vylézá po žebřičku, vyndá fascikl Gregor, usedne na poslední příčli a listuje)
Hned Vám to ukážu: „umírající ve vysoké horečce prohlásil několikráte, že zboží Loukov „Herr Mach Gregor zukommen soll…“
(zastrkuje fascikl)
Po česku Řehoři Machovi!
MARTY Ale je to přece omyl – to je omyl! Pepi přece myslel na Gregora, Ferdi Gregora!
KOLENATÝ Litera scripta valet. Co je psáno, to je psáno. A zatím cousin Szepházy vyšťáral nějaké individum, které se jmenoval Řechoř Mach.
MARTY Počkejte! Počkejte! Vždyť to byl jeho syn, Ferdi byl přece jeho syn! Ferdi byl přece Pepo syn!
KOLENATÝ Kdo? Čí syn? Jeho syn?
GREGOR Jeho syn?
KOLENATÝ A kdo byla jeho matka?
MARTY Matka? Jmenovala se Ellian MacGregor, zpěvačka dvorní opery.
GREGOR Jak se jmenovala?
MARTY Víte, to je škotské jméno.
GREGOR Slyšite, doktore? Mac – Gregor! Žádný Mach! Chápete?
KOLENATÝ (usedá se) Ale proč pak její syn se nenazývá MacGregor?
MARTY Inu, z ohledu k matce. Ferdi totiž nepoznal svou matku.
KOLENATÝ Ach tak. Máte toho doklady?
MARTY Nevím. Tak dál.
KOLENATÝ Nu ták dál: A z těch dob trvá proces mezi několika generacemi, Prusů, Szepházů, Gregorů – za pomoci doktorů Kolenatých. A dík této pomoci prohraje to poslední Gregor, a sice náhodou zrovna dnes! Tak to je všecko. Máte nějaký dotaz?
MARTY Ano. Co potřebujete, abyste to vyhrál?
KOLENATÝ Psaný testament.
MARTY A víte o nějakém?
KOLENATÝ Není žádného.
MARTY To je hloupé.
KOLENATÝ Nepochybně.
(vstane)
Ještě nějaký dotaz?
MARTY Komu teď patří starý Prusův dům?
KOLENATÝ Právě mému odpurci Jaroslavu Prusu.
MARTY Tak poslyšte: V Prusově domě bývala taková skřiň. Každá zásuvka měla svůj letopočet.
GREGOR Archiv.
KOLENATÝ Registratura.
MARTY Jedna zásuvka měla letopočet osmnáct set šestnáct. Víte, toho roku se Pepi seznámil s Elian MacGregor. A do té schránky schoval dopisy, které měl od Elian.
KOLENATÝ (usedá) Jak to víte?
MARTY Nemusíte se ptát. Jsou tam dopisy od správců. Zkrátka, hrozně mnoho papirů. Půjdete se tam podívat?
KOLENATÝ Zajisté. Ovšem, dovolí-li pan Prus.
MARTY A když nedovoli?
KOLENATÝ Což dělat?
MARTY Pak tu zásuvku musíte jinak dostat.
KOLENATÝ Ano, o půlnoci žebříkem, provazem, pakliči – A tak dále, a tak dále! Slečno, vy máte názory o advokátech!
MARTY Ale vy to musíte dostat! Jsou tam dopisy, a mezi nimi taková žlutá obálka, v ní Prusův vlastnoruční testament zapečetěný.
KOLENATÝ (vstane) Proboha živého, jak to víte? Prosím –
GREGOR (vyskoči) Víte to jistě?
KOLENATÝ – co v něm je, jaký je?
MARTY Nu, v něm Pepi odkazuje statek Loukov svému nemanželskému synovi.
KOLENATÝ Výslovně?
MARTY Ano.
KOLENATÝ Obálka zapečetěna?
MARTY Ano.
KOLENATÝ Pečeti Josefa Pruse?
MARTY Ano.
KOLENATÝ (sedne si) Tak děkuju. Pročpak děláte z nás blázny?
MARTY Vy mně nevěříte?
GREGOR Já věřím!
KOLENATÝ Ani slova!
MARTY Vy mně nevěříte?
GREGOR Já věřím!
KOLENATÝ Ani slova! Ani slova!
GREGOR Jak se můzete opovážit –
KOLENATÝ Ani slova! Člověče, měj rozum! Je-li obalka zapečetěna, jak můze někdo vědět, co je v ní?
GREGOR Já věřím!
KOLENATÝ V cizím domě! Slečno, vy máte zvláštní způsov vykládat pohádky.
GREGOR Já věřím. Abyste věděl, doktore. Já věřím, co řekla slečna. Proto půjdete do Prusova domu –
KOLENATÝ To asi neudělám.
GREGOR – a nebo požádám o tu službu prvního advokáta z adresáře.
(Jde k telefonu a listuje v adresáři. Kolenatý jde k němu )
KOLENATÝ Pro mne, za mne!
GREGOR (on mlúvi po telefonu) Doktor Abeles?
KOLENATÝ Aspoň toho ne!
GREGOR Tady Gregor!
KOLENATÝ (vytrhne mu sluchátko) Počkejte, vždyť jsme přátelé. Pojedu!
GREGOR K Prusovi?
KOLENATÝ Třeba k čertu.
(běží ven)
GREGOR Konečně!
MARTY Dobře, Gregore!
GREGOR Konečně!
MARTY Je opravdu tak hloupý?
GREGOR Praktik. Neumí počitat se zásraky! Já vždycky čekal na zásrak, a přišla jste vy. Dovolte, abych vám poděkoval.
MARTY Nestojí za řeč!
GREGOR Hleďte, mám jistou, že se ta závět najde! Nevím, proč vám tak nesmírně věřím. Snad proto, že jste tak nesmírně krásná, krásná.
MARTY Jak jste stár?
GREGOR Třičet čtyři. Od malička jsem žil, že musím dostat ty miliony. Žil jsem jako blázen, nedovedl jsem jinak – a kdybyste nebyla přišla vy, byl bych se zastřelil.
MARTY Dluhy?
GREGOR Ano. Nic před vámi neskrývám; mně by nebylo pomoci. A najednou jste přišla vy bůhví odkud, slavná, užasná, plná tajemství. Proč se smějete?
MARTY Nic. Hlouposti.
GREGOR Zapřísahám vás, ó mluvte! Vysvětlete vše.
(vrtí hlavou)
Nemůžete?
MARTY Nehci.
GREGOR Jak víte o těch dopisech? Jak víte o tom testamentu? Odkud? Jak dávno?
Kdo vám to všecko řekl? S kým jste ve spojení? Pochopíte, že – že musím vědět, co za tím je.
MARTY Zázrak.
GREGOR Ano, zázrak. Ale každý zázrak musí se vysvětlit. Jinak je nesnesitelný. Proč jste přisla? Proč právě mně chcete pomáhat? Proč právě mně? Jaký máte na tom zájem?
MARTY To je má věc.
GREGOR Má také. Slečno Martyová, budu-li vám zavázán za vše, za jmění, za život sám, co vám smím nabídnout?
MARTY Co tím myslíte?
GREGOR Co vám smím nabídnout?
MARTY Ah, tak, tak se podívejme! Ten ničema mi nabízí peníze!
GREGOR Odpusťte!
MARTY Ten by chtěl rozdávat, ten maličký!
GREGOR Proč se mnou mluvíte jako s chlapcem?
MARTY (jde k oknu, divá se ven) Nu?
GREGOR Je to až nesnesitelné, jak vedle vás cítím maličký!
MARTY (odvrátí se od okna) Jak se jmenuješ?
GREGOR Cože?
MARTY Jak se jmenuješ?
GREGOR Gregor.
MARTY Jak?
GREGOR MacGregor.
MARTY Křestním jménem, hlupáku!
GREGOR Albert.
MARTY Maminka ti říkala Bertíčku, viď?
GREGOR Ano. Totiž maminka mi už zemřela.
MARTY Ba! Ba, všechno to jen umirá.
GREGOR A jaká byla Ellian MacGregor?
MARTY Konečně! Že tě napadlo se zeptat!
GREGOR Víte o ní něco? Kdo byla?
MARTY Velká zpěvačka.
GREGOR Byla-li krásná?
MARTY Ano.
GREGOR Milovala-li mého praděda?
MARTY Ano. Snad. Ale svým způsobem.
GREGOR Kdy zemřela?
MARTY Nevím. Tak dost, Bertíku. Až zase jindy.
GREGOR (přibliží se k Marty) Emilie!
MARTY Pro tebe nejsem Emilie.
GREGOR A co jsem pro vás, proboha, nedrážděte mne! Neponižujte mne! Myslete, že vám nejsem ničím zavázán; že jste jen krásná žena, která někoho oslnila. Poslyšte, chtěl jsem vám něco říci. Vidím vás poprvé. Ne, ne nesmějte se mi!
MARTY Já se nesměju, nebuď blázen.
GREGOR Já sem blázen. Nikdy jsem nebyl takový blázen. Vy jste rozčilující jak bitevní alarm. Viděla jste už téci krev? To člověka rozběsní do nepříčetnosti. A vy, to se cítí první pohled – a vy, to se cítí první pohled – ve vás něco hrozného. Prožila jste mnoho? Poslyšte!
MARTY Nezačínej!
GREGOR Nechápu, že vás někdo nezabil.
MARTY Nezačínej!
GREGOR Ó nechte mne domluvit! Ó nechte mne domluvit! Byla jste na mne tvrdá, to připaví o rozvahu. Dýchlo to na mne jako z výhně. Co je to? Člověk hned větři jako zvíře, vy vzbuzujete něco strašného. Řekl vám to někdo?
(přiblíži se k ni)
Emilie, by přece víte jak jste krásná!
MARTY Hleď! Krásná!
(zahoří světlem)
GREGOR Toť úžasné! Jste krásná!
MARTY (při prosvítání) Nech mne! Jdi, Bertiku!
GREGOR Báječně krásná!
MARTY Víš, Bertíku,
(světlo zhasne opět)
co bys mi mohl dáti?
GREGOR Jak?
MARTY Tys mí to sám nabízel. Viš, co bych chtěla?
GREGOR Všechno je vaše.
MARTY Poslyš, Bertíku, umiš řecku?
GREGOR Ne!
MARTY Vidiš, pro tebe to nemá ceny. Dej mi ty řecké listiny!
GREGOR Jaké?
MARTY Co ti dal Ferdi, rozumiš: Gregor, tvůj praděd. Dáš mi je?
GREGOR Já nevím o žadných.
MARTY Nesmysl, musíš je mít! Proboha, Alberte, řekni, že je máš!
GREGOR Nemám. Nemám.
MARTY Nelži! Máš je, viď? Hlupáku! Já je musím mít! Slyšíš? Najdi je!
GREGOR Což já vím, kde jsou?
MARTY Hledej! Přines je! Vždyť proto sem jedu- vždyť proto sem jedu!
GREGOR Emilie!
MARTY Má je Prus? Vezmi mu je! Zavolej auto!
KOLENATÝ (vejde rychle, za ním Prus) Našli jsme! Našli!
(vrhá se před Emilií na kolena)
Prosím tisíckrát za odpuštění! Jsem staré hloupé zvíře!
MARTY Bylo to tam?
KOLENATÝ Vy jste vševědoucí. Toť se ví:
GREGOR Cože?
KOLENATÝ Testament, dopisy, a ještě něco, miláčku, -
PRUS (podává Gregorovi ruku ) Gratuluji –
KOLENATÝ – miláčku!
PRUS – k skvělému testamentu.
(ke Kolenatému)
Představte mne!
KOLENATÝ Teďprovedem restituci.
PRUS Představte mne!
KOLENATÝ Causa Gregor.
MARTY Kde jsou ty papíry? Ty papíry?
KOLENATÝ Které?
MARTY Od Eliany.
PRUS Dosud u mne, ale pan Gregor se nemusí bát.
KOLENATÝ Pan Prus, náš úhlavní nepřítel.
MARTY Ale Bertík mi jé dá!
PRUS Ale chybí ještě nějaká maličkost.
MARTY Co ještě scházi?
PRUS Dejme tomu doklad, že ten syn Ferdinand je nesporně Ferdinand Gregor.
MARTY Nějaký doklad?
PRUS Alespoň.
MARTY Dobrá, doktore – pošlu vám něco takového.
KOLENATÝ Jak že, vy to nosíte s sebou?
MARTY Je vám to divné, co?
KOLENATÝ Gregore, zavolejte si třeba dvacet sedm.
GREGOR (u telefonu) Doktora Abelesa, proč?
KOLENATÝ Protože – že –že –