Věc Makropulos (opera)/Druhé jednání

Věc Makropulos (opera) Leoš Janáček
První jednání	Druhé jednání	Třetí jednání

Údaje o textu
Titulek:	Věc Makropulos (opera)
Podtitulek:	Opera o třech dějstvích
Autor:	Leoš Janáček podle Karla Čapka
Zdroj:	Kareol.es
Vydáno:	1926
Licence:	PD old 70

Druhé jednání

(Jeviště velkého divadla, prázdné, jen trochu nepořádku po představení: nějaké praktikábly, stočené dekorace, osvětlovací tělesa …V předu divadelní trůn na podiu.)

POKLÍZEČKA Viděli ty kytice?

STROJNÍK Neviděl.

POKLÍZEČKA Jakživa jsem neviděla takovou slávu. Lidi řvali; já myslela, že to všecko zbořej. Zrovna bláznili! Ne a ne přestat. Padesátkrát šla děkovat ona, -

STROJNÍK Poslouchají, poslouchají, -

POKLÍZEČKA - Marty.

STROJNÍK - taková ženská musí mít peněz!

POKLÍZEČKA Ó Ježíši, Kudrno! To si myslím.

STROJNÍK Ale víte v člověku se všechno třese, když von zpívá.

POKLÍZEČKA Já vám řeknu, Kudrno, já dočista břecela.

PRUS (vejde) Není to slečna Marty?

POKLÍZEČKA Je u pana ředitele. Ale musí sem přijít, vona ma něco v šatně.

PRUS Dobrá, počkám.

(postaví se stranou)

POKLÍZEČKA To už je pátej. Čekají jako na klinice.

STROJNÍK To mi nejde do hlavy, jestli taková ženská má taky mužký.

POKLÍZEČKA O jó, o jó. To jistě jó, Kudrno.

STROJNÍK O sakra! Mně to ani nejde do hlavy.

POKLÍZEČKA Co jste se tak zakohoutil? Víš, pro tebe to není, víš, pro tebe to není.

(odchází druhou stranou)

KRISTA (vejde) Janku, pojď sem! Tady nikdo není!

JANEK (ze ní) Nevyhodí mne tu nikdó?

KRISTA Ach, bože, Janku, já jsem nešťastna!

JANEK (chce ji políbit) Proč?

KRISTA Ne – nelíbat! S tím už je dost. Já mám teď jiné starosti.

JANEK Ale Kristo!

KRISTA Viď, ta Marty je ohromná? Myslíš, mám dále zpívat. Ale pak už všechno přestane, rozumíš? Pak musím dělat jen divadlo. Viš, Janku

(usedá na trůn)

to je hrozné, já na tebe myslím celý den, celý den.

(Janek chce ji libat)

Bože, ty jsi ničema!

JANEK Ó, kdybys věděla, Kristo, já už neumím myslet než na tebe!

KRISTA Ty můžes, ty přece nezpíváš, a vůbec měj rozum, dítě! Mně se tvoří hlas, já už nesmím mnoho mluvit. Ne, počkej. Já už jsem ze rozhodla. Janku! Mezi námi konec je, nadobro konec! Budeme se jenom jednou vidět.

JANEK Ale –

KRISTA A mezi tím musíme si býti cizí, po celý den. Pojď sem hloupý – tady je ještě místo. Myslíš ze by mohla mít někoho ráda?

JANEK Kdo?

KRISTA Ona, Marty. To ze rozumí. Každý se za Marty blázní, na koho se podívá.

JANEK To není pravda!

KRISTA Vážně! Vážně! Já mám takový strach před ní –

JANEK Kristinko!

(kradmo ji políbí)

KRISTA Ale Janku!

PRUS (poněkud vystoupí) Nevidím.

JANEK (vyskočí) Táta!

(ubíhá s Kristou mezi kulisy)

PRUS Nemusíš utíkat.

MARTY (za scénou) Ještě jeden?

(vcházi)

Ještě jeden?

(do kulis)

Nechte mne, pánové!

(uvidí Pruse)

Jak, ještě jeden?

PRUS Kdež pak, slečno Martyová. Jdu s něčím jiným.

MARTY (usedne na trůn; dívá se na Janka) To je váš syn?

PRUS Ano. Pojď blíž, Janku.

MARTY Pojďte sem, Janku, ať vas vidím. Byl jste v divadle?

JANEK Ano.

MARTY Líbila jsem se vám?

JANEK Ano.

MARTY Umíte mluvit něco jiného než ano?

JANEK Ano.

MARTY Váš syn je hloupý.

PRUS Stydím se za něho.

(Gregor vejde s kyticí, za ním Vítek)

MARTY Ach, Bertík!

GREGOR Za dnešní večer!

MARTY Dej sem!

(bere kytici)

Ukaž!

(vyjme z ní etui)

Tohle si vém zpátky. A co kupuješ hlouposti v etuích?

(vrací mu etui, přivoní ke kytici a jodí ji na zem)

Zač’s to koupil, ty osle? Běhals po lichvářích. Vypůjčil sis, viď?

(hrabe se v tašticče, vytahuje hrst penež)

Ber! Sic ti vytahám za uši!

GREGOR Peníze!

PRUS Proboha, skoncujte to!

GREGOR Máte divné způsoby.

(vytrhne peníze, dá je Víktovi)

Odevzdejte to v kanceláři.

MARTY (k Vítkovi) Hej, pro něj.

VÍTEK Ano, prosím.

MARTY (k Vítkovi) Byl jste v divadle? Líbila jsem se vám?

VÍTEK Můj bože, a jak! Hotová Strada!

MARTY Vy jste slyšel Stradu? Strada pískala! Corrona měla knedlík. Agujari byla husa!

VÍTEK Prosím, prosím, ona umřela před sto lety.

MARTY Tím hůř. Já to snad vím!

KRISTA Janku, pojďme odtud!

GREGOR Mám přivést ješte pár lidí, abyste jim říkala hrubosti?

MARTY Není třeba.

KRISTA Pojďme, pojďme odtud!

MARTY Přijdou sami.

(zadivá se na mazlícího se Janka s Kristou)

Cha, cha, cha, to je párek, tito dva! Jestli už pak byli v ráji?

VÍTEK Jak to, prosím!

MARTY Jestli už se měli?

VÍTEK Proboha, Kristo, že to není pravda?

KRISTA Táti, jak můžeš…

MARTY Mlč, hloupá, co nebylo, může být. A vůbec, nestojí to ani za to.

PRUS Co tedy stojí za to?

MARTY Nic! Zhola nic!

HAUK (vejde s kyticí) Dovolte, dovolte, prosím.

(padá na kolena, vzlyká)

ó, ó, ó, ó, ó, ó, dovolte abych…

(kleká před trůnem)

Ó kdybyste věděla… Ó,ó, ó,ó, ó, ó, ó, Vy jste jí tak, tak podobná!

I ten hlas, oči, čelo – Ó vy jste celá ona! Ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó.

MARTY Kdo je ten stařeček?

HAUK (zvedá se) Já jsem totiž idiot.

PRUS Slabomyslný.

HAUK Tak, tak. Hauk idiot.

MARTY Ó, ó –

HAUK Já jsem totiž miloval před padesáti lety osmnáctset sedmdesát.

MARTY Ano.

HAUK Ona byla cigánka, říkali ji „chula negra.“ Totiž tam dole, v Andalusii. Jak se bláznil celý svět! „Vaya gitana!“ Jak se bláznil celý svět! „Vaya gitana!“ Já všecko tam zanechal, všecko u ní. Já pak zůstal po celý život pitomý, račte rozumět? Já už pak nežil, to byla jen dřimota. Ale co je vám po dávno mrtvé ženě?

MARTY Mrtvé? To je hloupé! Maxi!

(nakloní se)

HAUK Eugénie!

MARTY Polib mne!

HAUK Jak, prosím?

MARTY „Bésame, bobo, bobazo!“

HAUK „Jesús mil veces“.

MARTY „Animal, un besito!“

(políbí ji)

HAUK Eugenia, „moza negra querida carísima!“

MARTY „Chito, tonto! Quita! Fuera!“

HAUK „Es ella, es ella, gitana endiablada! Ella es ella, gitana endiablada!“

(Ukolní se Prusovi a ostatním, odcházi)

Já zase přijdu! Ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, -

MARTY Dalši, kdo mi co chce?

VÍTEK Prosím! Kdybyste ráčila podepsat Kristince vaši fotografii.

MARTY Hlupousti!

KRISTA Janku, pojď!

MARTY (podepisuje) A co se tam hádaji?

KRISTA Pojď!

JANEK To jen tak –

MARTY Ale Kristince to udělám.

VÍTEK (uklání se) Tisíceré díky!

(odchádzí s Kristou)

MARTY Tak, s bohem! Ó, jděte všichni! Jděte! Nechte mne konečně!

PRUS (uklání se) Lituji neskonale.

MARTY Vy ne! A co se ten Janek omámil? Ať už jde!

(Janek odejde. Ke Gregorovi)

A co ty tu chceš?

GREGOR Musím s vámi mluvit!

MARTY Teď nemám na tebe kdy.

GREGOR Musím s vámi mluvit!

MARTY Bertíku, prosím tě, nech mne! Jdi, milý – jdi teď! Přijď třeba za chvíli!

GREGOR Přijdu!

(Chladná poklona k Prusovi; odejde)

MARTY Konečně!

PRUS Dovolte mi dříve otázku:

(oba usednou)

Máte nějaký zvláštní zájem na osobě pana Gregora?

MARTY Ne.

PRUS Záleži vám tuze na tom, aby ten proces vyhrál?

MARTY Ne.

PRUS Děkuju vám. Nechci vyzvídat, odkud víte, co všechno je v zamčených skříních mého domu. Je to patrně vaše tajemství.

MARTY Ano. Ano.

PRUS Věděla jste, ža tam jsou ty jisté dopisy, věděla jste, že tam Prusův odkaz, dokonce pod pečetí! Věděla jste, že tam je ještě něco?

MARTY (vzrušena vstane) A co? Vy jste tam něco našli? Poslyšte, co je to?

PRUS Nevím. Je to jen zapečetěna obálka. Co víte o té, kterou nazýváte Ellian MacGregor?

MARTY Máte její dopisy?

PRUS Vy snad víte něco více o té běhně?

MARTY Dovolte! Opovažte se! Jen se opovažte tak mluvit!

PRUS Ale drahá slečno, co je vám? Co vám zaleží na nějaké pochybné ženě před sto lety?

MARTY Ano. Docela nic!

(usedá)

Byla to tedy běhna?

PRUS Víte, četl jsem její dopisy. Užasně vášnivý typ, ta ženská.

MARTY Ó, neměl jste to číst.

PRUS Jsou tam narážky na prazvláštní intimnosti – nejsem mladík, slečno, ale přiznávám se, že nejhorší roué nemá tolik zkušeností v jistých věcech jako ta dívka.

MARTY Chtěl jste říci nevěstka?

PRUS A jak se opravdu jmenovala Ellian?

MARTY Ellian MacGregor. Vždyť to máte v těch dopisech.

PRUS Pardon, pardon! Tam je jenom E.M. Nic víc.

MARTY To samozřejmě znamená Ellian MacGregor.

PRUS To může znamenat třeba Emilia Marty. Elina Makropulos, nebo tisíc jiných jmen.

MARTY Ale je to Ellian MacGregor.

PRUS Ale spiš: Elina Makropulos, řekyně z Kréty.

MARTY Zlořečeně!

PRUS Vy jste to věděla?

MARTY U čerta, jak to víte?

PRUS Velmi prostě. V závěti je řeč o jakémsi Ferdinandovi, narozeném v Loukově 20, listopadu 1816 a má v matričním zápise tohle:

(vyjme zápisníček a čte)

„Nomen infantis“: Ferdinand Makropulos; torus: nemanželský; otec vynecchán; mater: Elina Makropulos.

MARTY Nic víc?

PRUS To stačí, to stačí!

MARTY Chudáček Gregor! Tedy Loukov zůstane vám, že?

PRUS Aspoň pokud se nepřihlásí nějaký pan Makropulos.

MARTY A nepřihlásí-li se žádný Makropulos?

PRUS Pak obálka zůstane zavřena a nikdo ji nedostane.

MARTY Pak se přihlási, uvidíte!

PRUS Kde ho máte? Snad v kufru? Škoda jen, že to není pravda?

MARTY Myslíte, že lžu?

(Prus odchazí)

Počkejte! Zač byste mi prodal tu obálku

(Prus se obráti)

PRUS Jak, prosím?

(s poklonou odcházi. Gregor vejde)

MARTY Tos ty, Bertíku?

GREGOR Proč máte oči zavřené? Vypadáte, jako byste trpěla. Co je vám?

MARTY Unavena. Mluv tiše.

GREGOR (blíži se k ní) Tiše? Varuji vás Zakažte mi mluvit tiše! Slyšíte, Emilie, zakažte mi mluvit tiše! Já vás miluju! Vy se smějete? A já vás miluju!

MARTY Zima, Bertíku.

GREGOR Co pak spíte?

MARTY Chladno.

GREGOR Emilie, střežte se. Jste ke mně sprostá, ale i, ale i to mi děla rozkoš. Hrozím se vás, ale i to mi děla rozkoš. Chtěl bych vás uškrtit, když mne ponižujete. Chtěl bych – Emilie, asi vás zabiju. Ve vás je něco odporného. Jste zlá, nízká, strašná. Bezcitné zvíře.

MARTY Nejsem, Bertíku –

GREGOR Jste.

MARTY –nejsem.

GREGOR Nic vám ničím není. Studená jak nůž. Jak byste z hrobu vstala. Je to zvrhlost vás milovat. A já vás miluji, že bych si maso rval s těla.

MARTY Líbí se ti jméno Makropulos?

GREGOR Nedrážděte! Miluji vás jak ztracený člověk, Emilie!

MARTY Tedy běz k tomu svému advokátovi, aby ti vrátil ten dokument, co jsem mu dala.

GREGOR Je falešný?

MARTY Na mou duši, není, Alberte, není. Ale musíme mít jiný, na jméno Makropulos.

GREGOR Budete mne milovat?

MARTY Nikdy, rozumíš? Nikdy!

GREGOR (usedne) Pak vás zabiju, Emilie!

MARTY Hlupoty! Vidiš na krku tu jisvu? To mne chtěl také jeden zabít; a já se ti nebudu svlékat do naha abys viděl, co mám těch vašich památek! Co jsem tu pro vaše zabíjení?

GREGOR Já vás miluji!

MARTY Tedy zab se. Ó, kdybys věděl, –

GREGOR Já vás miluji!

MARTY – jak je mi všecko jedno. A kdybys věděl!

GREGOR Co je vám?

MARTY (lomí rukana) Nešťastná, nešťastná Elina!

GREGOR Pojďte, Emilie, odjedeme. Nikdo vás nemiloval tak jako já. Slyšíte, Emilie?

(Marty chrápe)

Co je to? Spí jako opilec. Dělate se si mnou blázna? Emilie, to jsem já –

(naklání se k ní)

nikdo to není –

POKLÍZEČKA (stojí opodál, zakašle) Gm, gm, gm, gm, gm.

GREGOR (vztyči se) Co je? Ah tak, vy! Slečna usnula; nebuďte ji!

(Políbí ruku Emilii a odběhne; Poklízečka přiblízí se k Emilii)

POKLÍZEČKA A mně je ji nějak líto.

(odchází)

(Ze zákulisí vystoupí Janek, zastaví se na deset kroků a omámí se na Emilii.)

MARTY (pohne se) To jsi ty, Bertíku?

JANEK (couvne) Ne, prosím, jenom Janek.

MARTY (posadí se) Janek? Pojď sem Janku! Chtěl bys mi něco udělat?

JANEK Ano, ano!

MARTY Něco velkého, -

JANEK Ano!

MARTY - hrdinský skutek? A budete ně co zato žádat?

JANEK Nic, prosím!

MARTY Pojďte blíž! Víte, že je to od vás hezké? Poslyšte, váš táta má doma zavřenou obálku; na ní je napsáno: „Do rukou mého syna Ferdinanda“ Má ji ve stole, v pokladně nebo kde. „Compris?“

JANEK Ano, ano, prosím.

MARTY Přineste mi ji.

JANEK Dá mi ji táta?

MARTY Nedá. Máte mu ji vzít.

JANEK To nejde!

MARTY Chlapeček se bojí táty.

JANEK Nebojím se, ale – ale –

MARTY Janku, na mou čest, je to jen památka bez ceny – Já bych ji tolik chtěla!

JANEK Já se pokusím.

PRUS (vystoupi ze stínu) Nenamáhej se, Janku!

JANEK Tati, už zase ty?

PRUS Jdi! Jdi!

(Janek zahanben odchází)

Hleďte slečno, myslil jsem, že brousí kolem divadla, a zatím –

MARTY A přoč jste vybrousil kolem divadla?

PRUS Čekal jsem na vás.

MARTY (přistoupi těsně k němu) Tož mi dejte tu obálku!

PRUS Není moje.

MARTY Přineste mi ji!

PRUS A kdy? A kdy?

MARTY Dnes v noci.

PRUS Platí.

(Rychle odchází)