Výklad posvátných žalmů/40. žalm

Výklad posvátných žalmů Jaroslav Sedláček
39. žalm	40. žalm	41. žalm

40. žalm. (H. 41.)

Blaze milosrdným. Prosba o pomoc proti nemilosrdným nepřátelům.

V neštěstí a v soužení i v nemoci přispěje Hospodin milosrdným (2—4). Žalmista jest v takovém postavení; nepřátelé vidí jeho nemoc, přejí mu záhubu, ano i bývalý přítel stal se mu zrádcem (5—10). Prosí Boha, aby se nad ním smiloval a jej posilnil (11—13). Verš 14. jest doxologií, výrazem chvály, kterým končí tato první kniha žalmů. Žalm má tři sloky.

Žalmista — po nadpise David — jest stížen nemocí. I v tomto žalmu dlužno vykládati jeho nemoc (v. 4. 6. 7.) v obrazném smyslu o duševních bolestech, které povstaly škodolibostí, posměchem nepřátel a zradou přítele. Desátý verš připomíná nám, kterak byl David někdejším svým důvěrným přítelem Achitofelem zrazen; tato okolnost by ukazovala, že se nese obsah žalmu ku začátku Absolonovy vzpoury (2. Kr. 16²³). Verše 6., 7. a 10. ukazují, že se jedná o jednotlivce, který je sklíčen a prosí — a nikoli o celý israelský národ. Tentýž 10. verš uvádí sv. Jan a sv. Petr zřejmě o Jidášově zrádě: »Aby se naplnilo písmo: Ten, kdož jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně své paty« (Jan 13¹⁸, Sk. ap. 1¹⁶). Proto byl tento žalm se zálibou vykládán o Kristu Pánu.

V prvých třech verších mluví prorok o Spasiteli, jak

jest v rukou nepřátel nemocen; v dalším by mluvil sám Kristus. V allegorickém smyslu jest tento messianský výklad velmi případným.

^{L. 1.} Ku konci. Žalm od Davida.
^{L. 2.} Šťastný ten, který pamatuje na nuzného a na chudého:
V den neštěstí vysvobodí jej Hospodin.
^{L. 3.} Hospodin zachovejž ho a obživiž ho,
Učiň jej šťastným na zemi,
A nevydejž jej žádosti jeho nepřátel.
^{L. 4.} Ať mu přinese Hospodin pomoc na jeho lůžku
bolesti;
Veškero jeho ustlání překládáš v jeho nemoci.

^{H. 1.} Řiditeli hudby. Davidův žalm.
^{H. 2.} Blaze tomu, který se ujímá slabého;
V den neštěstí vysvobodí ho Jahve.
^{H. 3.} Jahve jej bude chrániti a zachová jej na živu;
Šťastným bude v zemi,
A nevydáš ho zuřivosti jeho nepřátel.
^{H. 4.} Jahve bude jej podpírati na lůžku choroby,
Celé jeho ustlání obracíš v jeho nemoci.

2. Všeobecně dí: Kdo se ujímal nuzného, byl k němu milosrdným, tomu v den neštěstí, když by do neštěstí upadl a pomoci potřeboval, pomůže Bůh. Totéž řekl Pán Ježíš v pátém blahoslavenství (B. milosrdní, neboť oni m. dojdou. Mat. 5⁷).

Žalmista ale dí tato slova i přímo o sobě. Sám míval soustrast, soucit s nuzným, býval k němu milosrdným, a proto doufá, že jemu nyní Bůh přispěje. Jakého přispění potřebuje a jakého si přeje, to lze poznati ze slov, jimiž vypisuje pomoc Boží.

Blaze člověku, který má péči (intelligit super egenum), pamatuje, ujímá se (hebr.) slabého; který si všímá potřeb nuzného a pomáhá jemu. V den neštěstí, den, když bude milosrdný sklíčen.

3. Vulgata i LXX vykládají slovesa v. 3 a 4 (vyj. versasti) přáním, lépe jest však vyložiti je dle hebr. jako předpovědění: Jahve bude onoho dobrodince chrániti, zachová jej na živu, poněvadž jest právě nemocen, dá jemu šťastný život v zemi, v jeho zemi, V zaslíbené zemi, a nevydá jej zuřivosti nepřátel, která by ho zahubila.

4. Hospodin jemu přinese pomoc; bude jej jako ošetřovatel podpírati (hebr.) — na lůžku choroby. V důvěrnější řeči oslovuje Boha přímo: Veškero jeho ustlání překládáš v jeho nemoci, aby jeho lůžko nebylo tvrdým, bolestným, ale měkkým lůžkem odpočinutí.

Pro nás stal se Kristus Pán nuzným. Blaze, kdo na Krista pamatuje. Kristus jest ale též v osobě chudého (Mat. 25⁴⁰), blaze tomu, kdo se ujímá chudých vůbec; chudí jsou Kristovi bratři.

V den zlý, v den neštěstí — v den soudu — vysvobodí jej Kristus. Sám řekne: »Lačněl jsem a dali jste mi jísti.« Bude jej chrániti a podporovati v tomto světě, nevydá ho na onom světě zuřivosti zlého ducha. Není tím řečeno, že nestihne milosrdného člověka žádné soužení; vždyť dí žalm, že bude na lůžku bolesti — ale bude míti v soužení vždy pomoc a útěchu.

2. Intelligere super משׂכיל‎ s אֶל‎ v Neh. 8¹³ ujímati se někoho. LXX přidali: a chudý. K nadp. viz s. XXIII a XXVI

3. יְאֻשַּׁר‎ kᵉthîbh‎: bude šťastným (jmenován) qᵉrê‎ jako LXX, syr. a aram.: וְאֻשַּׁר‎. V hebr. jest již zde v 3c druhá osoba jako v 4b; LXX třetí μὴ παραδοῖ. נפש‎ jako 27¹².

4. הָפַכְתָּ‎ obracíš — významem opětovacím.

^{L. 5.} Já říkávám: Hospodine, smiluj se nade mnou,
Uzdrav mne, neboť jsem hřešil proti tobě.
^{L. 6.} Moji nepřátelé zlé o mně mluví:
Kdy pak zemře? A zahyne jeho jméno?
^{L. 7.} A vejde-li (některý), aby (mne) viděl, ničemně mluví,
Jeho srdce si sbírá nešlechetnost.
Vychází ven a mluví (tak).
^{L. 8.} Všichni moji nepřátelé vesměs proti mně šeptají,
Proti mně pomýšlejí na mé neštěstí.
^{L. 9.} Nepravé slovo rozhodli proti mně:
Zdaž ten, který spí, zase vstane?

^{L. 10.} Ano i ten muž, s nímž jsem žil v pokoji,
Jemuž jsem důvěřoval,
Který jídal můj chléb,
Vysoko zdvihá proti mně zradu (patu).

^{H. 5.} Já říkávám: Jahve, buď mi milostiv,
Úzdrav mou duši (mne), neboť jsem hřešil proti tobě.
^{H. 6.} Moji nepřátelé mluví o mně zlé:
Kdy zemře a zahyne jeho jméno?
^{H. 7.} A přijde-li některý se podívat, lstivě mluví,
Jeho srdce nashromáždí si nepravosti,
Vyjde ven, mluví (tak).
^{H. 8.} Spolu proti mně šeptají všichni mojí nenávistníci,
Proti mně myslí o mém neštěstí.
^{H. 9.} »Věc Bᵉlijjaʿal-ova vylila se naň,
A kdo si lehl, nevstane více.«
^{H. 10.} Ano muž, s nímž jsem byl v pokoji,
V něhož jsem skládal svou důvěru,
Který jídal můj chléb,
Vysoko zdvihá proti mně patu.

5. Žalmista prosí pomoc, neboť jeho nepřátelé se k němu chovají ukrutně.

V největším soužení obrací se žalmista k Bohu. Říkávám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mne; vidí, že naň přišlo to soužení následkem hříchů, a proto dí: Neboť jsem hřešil proti tobě.

6., 7. Nepřátelé mluví o mně zle; přejí si, abych brzy umřel, aby se mnou zahynul celý můj rod (jméno). Někdy jej i některý z nepřátel navštíví, ale ta jeho návštěva není upřímnou; pokrytecky jeví soustrast, ale ničemně, klamně, lstivě mluví, neboť hromadí ve svém srdci nešlechetnosti, které by mohli venku před ostatními nepřátely mluviti.

8. Když vyjde ven, vypravuje, co pozoroval, a všichni, kteří nemocného nenávidí, šeptají si o něm a ovšem též v jeho neprospěch: proti němu; tak mluví neb myslí též o jeho nynějším nešťastném stavu.

9. Uvádí žalmista, co si nepřátelé hlavně šeptají neb myslí. Podle hebr. znění mluví nošlechetníci: Belialovu věc (nevyléčitelnou nemoc) na něho vylil neb vylita jest naň jako vylitý kov, tedy pevně na něm lpí. Průpověď k tomu přidávají: Zdaž ten, který spí, zase vstane? či dle hebr.: kdo si lehl (totiž on), nevstane více; ten již zemře!

10. Ano, můj důvěrný přítel, muž mého. pokoje, s kterým jsem v pokoji žil, v něhož jsem skládal svou důvěru, kterýž jedl můj chléb, byl ode mne závislým, dostával ode mne dobrodiní — ten vysoko zdvihl svou patu proti mně, tedy asi: chtěl mne tak udeřiti, kopnouti a to byl jeho dík, byla jeho odplata. Aneb: velice lstně jednal.
Dle messianského výkladu dí Kristus: Já mám hříchy všeho lidstva na sobě a duše má jest smutná až k smrti: Uzdrav mou duši! Nepřátelé, zákonníci a kněžská knížata hleděla urychliti Kristovu smrt; přicházeli kněmu, aby ho pokoušeli, tajně se radili, jak by Ježíše polapili. Když zemřel, mínili, že více nevstane. Jidáš, jehož učinil Kristus apoštolem, jemuž svěřil měšec, kterého i ku stolu vzal, zradil jej.

6. Mala dicere též zlé, neštěstí přáti (40¹⁵): přejí mi neštěstí. לִי‎ περὶ ἐμοῡ o mně.

8. רעה‎ s לי‎ mé neštěstí, mé zlé.

9. בליעל‎ v 18⁵. Belialova věc by dle 101³ znamenala: »veliký zločin«. צוּק‎ impf. יָצוּק‎ (jako יָצַק‎ významem) vyliti se, liti.
Constituerunt by asi bylo יָצְקוּ בי‎. Adjiciet ut resurgat, hebraism dle příslovečného slovesa יוֹסִיף‎ § 92.

10. הגדיל‎ znamená: zveličil se, byl pyšným, nadutým עָלַי‎ proti mně עֵקֶב‎ (119³³) za odměnu; tak by byl obyčejný výklad. V překladu je dáno dle LXX עקב‎ πτεργισμόν patu; aram. כְּחַכָּמָא‎ drze — syr. אֶתְנְכֵל‎ podvedl עלי‎ mne (na m. עקב‎).

^{L. 11.} Ty však, Hospodine, smiluj se nade mnou a dej, abych vstal,
A já jim chci oplatiti.
^{L. 12.} V tom poznávám, že máš ve mně zalíbení,
Když se nebude můj nepřítel nade mnou radovati.
^{L. 13.} Mne pak podporuješ pro mou nevinnost,
A pevně mne stavíš před svou tvář na věky.

^{H. 11.} Ty pak, Jahve, buď mi milostiv a dej mně vstáti,
A chci oplatiti jim.
^{H. 12.} V tom poznám, že máš zalíbení ve mně,
Když nebude můj nepřítel jásati nade mnou.
^{H. 13.} A já — pro mou bezúhonnost mne zachováš,
A postavíš mne před svou tvář věčně.

11. Prosí tak, jako ve verši 5. Nepřátelé tak zlomyslně si počínají, ty však Hospodine, smiluj se nade mnou; dej, abych vstal z lože, na němž ležím, pozdvihni mne. A já jim chci oplatiti: odplata a pomsta patří Bohu; jinde ponechává žalmista pomstu nad nepřátely Hospodinovi. Zde ale by přímo sám chtěl se pomstiti nad nimi; zdaž se jim nechtěl za zlé odplatiti dobrým?

12. V tom poznám neb poznávám, že mne miluješ, v tom totiž, když nebude můj nepřítel jásati (hebr.) nade mnou, nad mou smrtí, záhubou.

13. Poznal žalmista, že proti Bohu hřešil (5), v porovnání s nepřátely jest ale nevinným, bezúhonným — aneb i proto, že za dřívější hříchy již trpěl, že jsou mu odpuštěny. Pro tu mou nevinnost mne zachováš a učiníš, že budu státi před tvou tváří na věky (o Davidovi předpověděno tak 2. Kr. 7¹⁶), že budu zachováván já i moje potomstvo.
Kristus Pán žádal by těmi slovy své vzkříšení, aneb je způsobem prosby předpovídá. Na věky jest na pravici Boží, tedy před Boží tváří, sám obdržel do svých rukou soud a oplatí svým nepřátelům.

11. Nepřátelé mínili, že nevstane (9), proto prosí והקימני‎.

^{L. 14.} Veleben buď Hospodin, Bůh Israele,
Od věků a až na věky.
Staň se. Staň se.

^{H. 14.} Chválen buď Jahve, Bůh Israele,
Od jednoho věku k druhému.
Amên. Amên.

14. Těmi slovy uzavřena část žalmových písní, jako při ž. 71., 88. a 105. Od věků až na věky stále. Od jednoho věku (tohoto) k druhému věku (onomu, budoucímu) znamenalo by totéž. Ἀμήν potvrzení opakováním sesíleno. (Aq. πεπιστωμένος). Amen odpovídali věřící při modlitbách a žehnáních. Příslovka אָמֵן‎ v pravdě, tak buď, jest též v 1 Par. 16³⁶, dvakrát jako na tomto m. i u Neh. 8⁶.

Pro messianský význam tohoto žalmu modlíme se ho v hodinkách Utrpení Páně a sedmero Bolestí Panny Marie.

Utrpení žalmisty jest obrazem bolestí duší v očistci, proto jest žalm v modlitbách za věrné zemřelé. Ty duše volají: Smiluj se nad námi, pro utrpení a pro zásluhy Krista Pána, pozvedni nás, abychom stály před Tvou tváří na věky. V úterních ranních hodinkách jest prosbou sklíčeného, povzbuzením k milosrdenství.

Konec I. knihy posvátných žalmů.

---