Výklad posvátných žalmů/3. žalm
| Výklad posvátných žalmů Jaroslav Sedláček | ||
| 2. žalm | 3. žalm | 4. žalm |
Ranní píseň stísněného.
editovatŽalmista vidí se obklíčena množstvím nepřátel, kteří jej tupí (v. 2., 3.). Vzpomíná, že jest mu Jahve ochranou, doufá v Jeho pomoc (v. 4., 5.); této noci ho Bůh chránil, bude k němu volati (6., 7.), s jeho pomocí zvítězí a lid dojde požehnání (8., 9.).
Nadpis 1. Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem, svým synem. (2. Kr. 15—18.) Tím jest udán i pisatel žalmu i událost, ku které se jeho obsah vztahuje. David byl tehdy velice stísněn, neboť 2. Kr. 15 12 praví: »I stalo se veliké spiknutí, neboť Absolonovi ustavičně přibývalo lidu.« (13.) V tom přišel posel k Davidovi, řka: »Srdce Israelských obrátilo se k Absolonovi (za A.)«. Verš 9. prozrazuje též, že má skladatel žalmu péči o veškeren lid Boží, taková modlitba slušela nejspíše hlavě národa (Davidovi).
Žalm tento nebyl asi složen na útěku Davidově, ale později, kde do něho vloženy ony city, jež ovládaly srdce stísněného Davida při jeho útěku. Ranní písní ho můžeme jmenovati dle v. 6., kde vzpomíná, že procitá po spánku za ochrany Jahve. Dle téhož 6. verše jmenuje de Lagarde, Hoberg tento žalm večerní písní.
Dle obsahu i dle počtu veršů lze ho rozděliti ve čtyři sloky: nejprve popisuje svůj stav, uvádí důvod své důvěry v Boha, vyslovuje tu důvěru a modlitbu.
L. 2Hospodine, jak jsou četní, kdož mne sužují!
Mnozí vstávají proti mně.
L. 3Mnozí mluví mé duši:
Není jemu spásy v jeho Bohu.
H. 2Jahve, jak četní jsou moji sužovatelé;
Mnozí povstávají proti mně!
H. 3Mnozí mluví o mně:
»Pro něho není (žádné) pomoci u Boha«. Sélā.
2. Žalmista vidí proti sobě množství protivníků a nepřátel, jichž stále přibývá, a ve své tísni obrací se k svému Pánu, k Bohu, který jej Svým králem učinil; na Bohu Jahve jest, poskytnouti v soužení pomoci Svému králi. Jak jsou četní! volá a spolu se tomu diví i neříká; dvakrát ještě opakuje: mnozí povstávají proti nmě, mnozí… Stesk jeho jest tím hlubší, když uvažuje, že jeho poddaní se stali jeho sužovateli, že jeho přátelé povstávají proti němu.
3. Mnozí mluví mé duši; s ohledem na následující: »pro něho« — přeložíme lépe de anima mea: »mozí mluví o mně, jako bych byl úplně ztracen: Pro něho není pomoci u Boha — tím méně ovšem ulidí. Tvrdí, že ho Bůh opustil; toto tvrzení jest zbožnému pěvci bolestnějším, než jakákoliv pohana. Podobně tupil Semei Davida slovy: »Obrátilť na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova … a dal Jahve království v ruku Absolona.« (2. Kr 16 8). V trpké ironii přidáno v řeck. a ve Vulg.: v jeho Bohu — jemuž David dříve tak horlivě sloužil, na něhož se vždy odvolával a spoléhal.
3. לנפשי smyslem על נפשי (Gen. 20 13), kde tím נפש sesíleno osobní zájmeno. יְשׁוּעָתָה má akkusativní zakončení (ku spáse).
סֶלָה nalézá se v hebr. znění po tomto verši a na jiných místech, v celku jest poznamenáno v žaltáři 71krát (třikrát v Habakukově písni). Poněvadž bývá na konci odstavců a je řecky vyloženo slovem διαψάλμα interludium, proto se domníváme, že znamenalo přestávku v liturgickém zpěvu a nikoli naše forte. Sv. Jeron. vykládá je dle Aq. a dle aram. slovem נצח vždy, stále. (Viz úvodu XVII.)
L. 4Avšak ty, Hospodine, jsi mým ochráncem,
Mou slávou a (tím), jenž povyšuje mou hlavu.
L. 5Svým hlasem volávám k Hospodinu,
A vyslýchá mne se své svaté hory.
H. 4Ale ty, o Jahve, jsi mým štítem kolem mne,
Mou slávou a kterýž povýšuje mou hlavu.
H. 5Hlasité volávám k Jahve,
A (vždy) mne vyslyší se své svaté hory. Sélā.
4. Proti sarkastickému výroku v. 3. staví žalmista svou důvěru: Avšak ty Hospodine, jsi mým ochráncem; v hebr. obrazně řečeno: ty jsi mým štítem vůkol mne, kolem do kola jest Jahve a chrání mne ze všech stran jako štít. Protivníci mínili: Žádný Bůh (Elohîm) jemu nepomůže — on ale dí: Jahve, Bůh Israele, ten mne ochrání! Mou slávou, jest předmětem mé slávy, má čest spočívá v něm; též jest příčinou mé slávy. A jenž povyšuje mou hlavu znamená: jenž mne ze stavu snížení pozdvihuje, opět ku cti přivádí (podobně ž. 26 6, 109 7, Sir. 11 1); dle ž. 34 14 a j., jenž mne zbavuje bolesti a strachu.
5. Kdykoli volá žalmista k Hospodinu, vždy bývá vyslyšen. Svatou horou Boží jest místo, kde trůní Hospodin, hora Sion, na níž byl postaven za doby Davida svatý stánek a později i chrám. Tam, kde stála archa úmluvy, tam bylo místo, kde vyslýchal Jahve modlitby svého lidu (3. Král. 8 29. 30).
5. קולי mohlo by býti položeno v akk. významem בקולי »svým hlasem«, čímž označen způsob volání; zde jest ale podmětem, který jest zastoupen ve slovese אֶקְרָא zájmenem já: Můj hlas… já volám, volávám קראתי. Trůnem Božím na arše byla křídla cherubínů; v přeneseném smyslu může Sion zobrazovati nebeský trůn Boží, jak ho uvádí sv. Pavel: »Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu živého Boha, nebeskému Jerusalému«… (Hebr. 12 22).
Zůstává poněkud pochybno, zdali se již za doby Davidovy nazýval Sion všeobecně »horou svatou«?
L. 6Já jsem si lehl a usnul jsem,
A vstal jsem, neboť Hospodin mne pozvedl.
L. 7Nebudu se báti tisíců lidu obkličujícího mne:
Povstaň, Hospodine, spasiž mne, Bože můj!
H. 6Já jsem se položil a usnul jsem,
Probouzím se, jelikož mne Jahve drží.
H. 7Nebojím se mnoha tisíců lidu,
Kteří se táborem kladou kolem mne.
H. 8Vstaniž, Jahve, pomoz mi, Bože můj!
6. V této právě době dostalo se žalmistovi ochrany Boží a tato zkušenost jest mu pohnutkou důvěry v Boha. Obklíčen nepřáteli ulehl si a usnul; může vstáti proto, poněvadž ho chrání a pozvedá Hospodin (hebr. drží, podporuje). Též Př. 3 24.
7. Nebojím se tisíců — v hebr. mnoha tisíců — lidu obkličujícího mne: bojovného lidu, který jest položen táborem kol něho, se nebojí, ani kdyby byl samoten s Bohem proti nim. Povstaň, Hospodine, spasiž mne náleželo by dle massor. znění k v. 8. a jest počátkem nové prosby za osvobození. Dopustil Hospodin, že mohli nepřátelé spravedlivého sevříti, zdálo se tehdy, že se o žalmistu nestará, ale nyní prosí: Vstaniž, Jahve, pomoz mi, Bože můj. První slova modlili se kněží, kdykoliv zvedali na pochodu Israelských archu úmluvy (Num. 10 35).
6. Imperf. יִסְמְכֵנִי vyjádřeno, že jest podpora Boží stálá.
7. Čítáme-li hebr. v. 8a ještě k v. 7., pak sestává následující v. 8. ze dvou částí, jako všechny ostatní ; 7. stal se ale ovšem delším.
L. 8Nebo zbil jsi všechny, kteří byli bez příčiny mými nepřáteli,
Zuby hříšníků jsi setřel.
L. 9Hospodinova jest spása,
A na Tvém lidu Tvoje požehnání!
H. 8Neboť biješ všechny mé nepřátele do obličeje,
Zuby bezbožníkům zvyrážíš.
H. 9V (rukou) Jahve jest spasení,
Nad Tvým lidem Tvé požehnání. Sélā.
8. Dovolával se Boží pomoci proto, že již kdysi poznal, jak jej Bůh zbavil jeho nepřátel. Hebr. znění jest výraznějším: Biješ všechny mé nepřátele do oblíčeje; políček byl pohanou, potupným snížením (3 Kr. 22 24, Job 16 10, Mich 5 1), zde byly to rány, jimiž nepřátelé zbiti a přemoženi jsou; paralelně s tím dí: zuby bezbožníkům zvyrážíš; divým zvířatům přeráželi čelisti, aby nemohla kousati, škoditi (ž. 57 7). Ničí jejich sílu, pokud mohla škoditi, a tak pomáhá svému věrnému.
9. Těmi slovy uzavírá svou píseň a doznává ku chvále Boží: Spása náleží Hospodinu, jest v jeho rukou, On může tedy pomoci (ž. 36 39 spravedlivým). Pěvec projevuje, že miluje svůj lid, že jeho záležitost jest záležitostí i lidu, neboť na svůj lid, na lid Boží svolává Boží požehnání: Na lidu budiž Tvá přízeň, Tvá dobrotivost! neboť žehnání Boží jest již prokazování dobrodiní, udělování darů B.; u lidí zůstává žehnání přáním.
8. לחי jest v akkus. po הכית a značí dolejší čelist, bradu — ale též tvář (3 Kr. 22 24, Pís. 1 10, 5 13); LXX četli לְחִנָּם a překládali ματαίως (zkráceně לחנ׳ psáno), Vulg. sine causa — bez příčiny. Perf. bylo by lze vykládati též významem jistoty, dle níž vidí žalmista své nepřátele zničené a sebe osvobozena, ač za to teprve prosí.
9. לַיהֹוָה לְיַהְוֶה naznačeno, že spása jest v moci, v rukou Boha Jahve; ל značí majitele.
V žalmu 3. shledávají též modlitbu trpícího Krista: obklíčen nepřáteli (v. 2.), v Boha spoléhá (v. 4.); zdálo se že podlehl když zemřel a byl položen do hrobu, ale povstal (v. 6.) živ a oslaven, předpovídá slávu církve (v. 8. 9.); proto se pěje o svátcích: Modlitby Páně, posvátné Krve. Kopí a Hřebů Páně, v den Vzkříšení a v den sedmi bolestí P. M. Modlitbu tu může v dobrém smyslu o sobě rozjímati a k Bohu vznášeti každý věřící, když se nachází v utrpení; proto jest určen ž. 3. ve dny sv. mučennžlců a vyznavačů církve, kteří za víru vydáni byli utrpením. Týž ž. jest v nedělním ranním officium.