Výbor z Květů zla II./Tak rád mám vzpomínku…

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Shody	Tak rád mám vzpomínku…	Múza chorá

Údaje o textu
Titulek:	Tak rád mám vzpomínku…
Podtitulek:	(Str. 93. J’aime le souvenir de ces époques nues…)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	J’aime le souvenir de ces époques nues…
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 15–17. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Tak rád mám vzpomínku na ony nahé časy,
kdy Fébus zlatíval soch tvary svými jasy.
Muž s ženou užíval tu ve své čilosti
a bez vší přetvářky a bez vší úzkosti,
a nebe milostné, jež laskalo jim tělo,
jen zdraví vznešených těch strojů zkoušet chtělo.
Cybéle šlechetné, jež plodný měla klín,
se příliš břemenem být nezdál žádný syn,
než, bujná vlčice, v níž něžnost pro vše vřela,
svým prsem nahnědlým svět celý napájela.
Muž lepý, mohutný a silný, přikládal
si právo na krásy, jimž vládl jako král;
ty plody bez poskvrn a na nichž kazu není,
jež chrup mu vábily svou hladkou, pevnou dření!

Však Básník nynější, když chtěl by pochopit
tu velkost původní v těch místech, kde lze zřít
buď muže nahotu, neb nahé tělo ženy,
zří, že jest jeho duch v chlad temný zahalený
před černým obrazem, jenž samou hrůzou spiat.
Ó, strašná obludnost, jež oplakává šat!
Ó, směšné pahýly, mask hodná, bídná troska!
Ó, těla zkroucená neb suchá, vzdmutá, ploská,
jež jasný, ukrutný, bůh Prospěchu kdys byl
v jich dětství v kovové své plínky zabalil!
A vy, ó ženy, ach! tak jako svíce bledé,
jež sžírá hýřivost a živí dál a vede,
vy panny, vlekoucí svých rodů neřesti
a celé plodnosti své hnusné neštěstí!

Je pravda, zdobívá nás, lid již pokažený,
krás lesk, jichž neznaly dob starodávných kmeny:
to tváře, které byl rak srdce rozežral,
co unylosti snad by krásou někdo zval;
leč těmto výmyslům Múz pozdních možno není
již někdy zabránit, by choré pokolení
před mládím hluboko svou nesklonilo dlaň,
— před mládím posvátným, jež prostou, jemnou skráň
a jasný, čistý zrak má jako proud, jenž teče,
a šíří nade vším, jsouc prosto každé péče,
jak blankyt nebeský, jak ptáci, nebo květ,
své vůně, sladký žár, a písní svojich vzlet!