Výbor z Květů zla II./Slunce
| Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire | ||
| Krajina | Slunce | Uražená Luna |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Slunce |
| Podtitulek: | (Str. 251. Le soleil.) |
| Autor: | Charles Baudelaire |
| Původní titulek: | Le Soleil |
| Zdroj: | BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 98–99. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Haasz |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Dál starým předměstím, v němž visí žaluzie
kdes v boudě zvetšelé, jež tajnou neřest kryje,
když slunce krutého se šípy zdvojily
a prší na město, lán, střechy, obilí, —
sám chodím cvičit se v svém bujném šermování,
v němž rýmů náhody čich po všech koutech shání,
přes slova klopýtám, jak přes vrch dlaždění,
či přes verše, jež znám už dávno ze snění.
Ten otec živící, jenž bledničkám se vzpouzí,
ten verše na polích i květy růží vzbouzí;
on dává vyprchat všem péčím nad zemi
a mozky naplní a úly plástvemi.
Kdož chodí o berlách, těm opět mládí dává,
a sladkost, veselost, že jsou jak dívka smavá,
on káže osení růst, zrát a plody nést
v tom srdci nesmrtném, jež stále jen chce kvést!
Když tak, jak poeta, v měst sestupuje skrejši,
on sudbu zušlechtí i věci nejbídnější,
bez hluku, sluhův, on, jak zvykem u králů,
jde do všech palácův a do všech špitálů.