Výbor z Květů zla II./Ryšavé žebračce

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Uražená Luna	Ryšavé žebračce	Labuť

Údaje o textu
Titulek:	Ryšavé žebračce
Podtitulek:	(Str. 255. A une mendiante rousse.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	À une mendiante rousse
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 100–102. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Bílá dívko s ryšavou
kšticí, šat tvůj děrou svou
ukazuje nouze stesk
      i krásy lesk.

Pro mé písně truchlivé
mladé, choré tělo tvé,
plné rudých skvrn a vad,
      má mnoho vnad.

Neseš líp — než líbezná
románová princezna
hedvábných svých trepek vděk,
      tíž dřevěnek.

Místo krátkých hadrů těch
kdyby v dlouhých záhybech,
dvorní šat se šumně vlék’
      ti v podpatek;

místo punčoch děravých
pro zrak zhýralců se mih’
tobě nad nohou a blesk’
      dýk zlotých lesk;

a svaz uzlů zvolněných
odhaloval pro náš hřích
ňader lesk, tak zářící,
      jak zornici;

a se’s dala požádat,
abys odložila šat,
a tvé ruce plašily:
      prst zpozdilý,

lesklých perel výkvěty,
mistra Belleau sonety,
jež ti milci zajatí
      chtí dávati,

rýmařů též družiny,
věnujících prviny,
v schodech po tvých střevících
      se točících —

mnohý páže, sudbou hnán,
mnohý Ronsard, mnohý pán,
číhal by, kde kyne vděk
      tvých besídek!

Víc bys v lůžkách zřela plát,
polibků, než liljí snad,
pod tvou vládu by se dal
      tak mnohý král!

— A přec chodíš do ulic
zbytek jídla žebrajíc,
jak by u Véfoura mih’
      se na rozích;

blikáš zdola do skvostů
za dvacet a devět sous,
nemožno, bych tobě, žel!
      je nabízel.

Jdi jen, ozdob nemajíc,
vůně, perel, skvostů, nic
krom své suché nahoty,
      má kráso ty!