Výbor z Květů zla II./Lesbos

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Léthé	Lesbos	Já kdybych krásný park měl…

Údaje o textu
Titulek:	Lesbos
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Le Léthé
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 162–165. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Ty matko římských her i plesů řecké vnady,
ó, Lesbe, polibky kde hlučné, tesklivé,
hned jako slunce žár, hned melounů jak chlady,
vždy zdobí nocí řad, dny slávou zářivé;
ty matko římských her i plesů řecké vnady!

Ó, Lesbe, polibky kde jsou jak vodopády,
jež pádí bez bázně v dol bez dna zející,
a plynou s klokotem a se vzlykáním všady,
tak tajné, bouřlivé, i z hloubi, hemžící,
ó, Lesbe, polibky kde jsou jak vodopády!

Ó, Lesbe, Frýny kde se vzájem vábí k sobě,
kde vždycky na povzdech se ohlas ozývá,
jak Pafu hvězdy vždy se obdivují tobě,
má právo, na Sapfu být Venus žárlivá!
ó, Lesbe, Frýny kde se vzájem vábí k sobě!

Ó, Lesbe, krajino těch nocí teskných, nyvých,
v nichž u svých zrcadel, ó, marná milosti!
se zraky vpadlými tlum dívek, lásky chtivých,
se laská s ovocem své plné zralosti;
ó, Lesbe, krajino těch nocí teskných, nyvých!

ať starý Plato dál své přísné zraky chýlí,
pro příval polibků se vše ti promine,
ty sladká královno, ty kraji čacký, milý,
a plný jemnosti, jež nikdy nezhyne.
Ať starý Plato dál své přísné zraky chýlí.

Vše se ti promine pro nekonečné žaly,
jež stále působil jsi v srdcích dychtivých,
je úsměv zářivý pryč od nás láká v dáli,
kdy v jiných nebesích jim na chvíli se mih’!
Vše se ti promine pro nekonečné žaly!

Kdo z bohův osmělí se, Lesbe, soudcem býti,
a skráň tvou odsoudit, jež v pracích pobledla,
když nelze vážkami ze zlata vyvážiti
slz davy, k moři jež tvá voda odvedla?
Kdo z bohův osmělí se, Lesbe, soudcem býti?

Čím jsou nám zákony, ať křivdy, nebo práva?
ó, panny vznešené, vy, Archipelu čest,
váš kult se ctihodným jak jiné kulty stává,
a peklo, nebe, vše té lásce k smíchu jest!
Čím jsou nám zákony, ať křivdy, nebo práva?

Neb Lesbos vyvolil mne z těch, kdo v světě žijí,
bych pěla tajemství děv jeho kvetoucích,
já směla zúčastnit se černých mysterií,
v nichž pochmurný zní pláč a bezuzdný zní smích,
neb Lesbos vyvolil mne z těch, kdo v světě žijí.

A od té doby bdím tam, kde se Leukas zdvíhá,
jak stráž, jež jistý má a pronikavý hled,
když na člun, koráb, loď, i dnem i nocí číhá,
jichž tvary v dáli zří se na blankytu chvět;
a od té doby bdím tam, kde se Leukas zdvíhá.

By zvěděla, zda tůň je dobrá, shovívavá,
a mezi vzlykáním, jímž skála zazněla,
Noc k Lesbu přinese, jenž odpuštění dává,
trup Sapfy zbožněné, jež nyní zmizela,
by zvěděla, zda tůň je dobrá, shovívavá!

Té Sapfy, básnířky, té mužné, milující,
jež krašší Venuše je chmurnou bledostí!
— Modř oka překonal zrak její černý, tmící
se kruhy kalnými, jež kreslí žalosti
té Sapfy, básnířky, té mužné, milující!

— Té, krašší Venuše, jež nad svět vztyčuje se,
a sype všechen skvost, i záři blýskavou
i jasné světlo, v němž se plavé mládí třese,
že starý Oceán je nadšen dcerou svou;
té, krašší Venuše, jež nad svět vztyčuje se!

— Té, která zemřela v den, kdy se porouhala,
kdy navzdor obřadům, jež nový kult ten znal,
své tělo rozkošné na pospas hrubci dala,
jenž ale bezbožnost svou pýchou potrestal
té, která zemřela v den, kdy se porouhala.

A protož od těch dob zní s Lesbu žalné zvuky,
a pocty nedbaje, již vzdává jemu svět,
noc každou spíjí se on křikem děsné muky,
jejž k nebi vysílá břeh jeho, plný běd!
A protož od těch dob zní s Lesbu žalné zvuky!