Výbor z Květů zla II./Láhvička
Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire | ||
Zora v duši | Láhvička | Jed |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Láhvička |
Podtitulek: | (Str. 156. Le flacon.) |
Autor: | Charles Baudelaire |
Původní titulek: | Le Flacon |
Zdroj: | BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 46–47. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Haasz |
Licence překlad: | PD old 70 |
Jsou vůně silné tak, že žádná neutají
je látka. Řekl bys, i sklem že pronikají.
Když schránku rozevřem, již východ poslal sem,
kde zámek vzpírá se a skřípe s výkřikem,
neb v domě spuštěném skříň některou, z níž vstává
ta ostrá vůně dob a jež je prašná, tmavá,
tak často láhvička se stará najde tam,
a duše tryská z ní, jež navrací se k nám.
Sta spalo myšlenek tu v bědném zakuklení,
v tak těžkých temnotách a v sladkém rozechvění,
jež křídla rozpialy a dávají se v let,
jak blankyt, růží lesk a plny zlatých cet.
Hle, tu je vzpomínka, jež opíjí a těká
kol vzduchem kalným; zrak se svírá; Závrať vléká
již duši spoutanou, s ní k jícnu přichází,
kde ve tmě hluboké jsou lidské nákazy;
a na kraj propasti tam staleté ji vrhá,
kde — Lazar páchnoucí, jenž rubáš svůj už trhá,
se lásky žluknoucí a dávné vzbudila
a hýbe mrtvola příšerná, rozmilá.
A tak, až vymizím já z paměti všech lidí,
a v skříně osudný kout někam až mne sklidí,
jak starou láhvičku, již křehkou, špinavou,
a prašnou, ničemnou, a puklou, lepkavou,
já budu rakví tvou, ó, more roztomilý,
tvé svědkem zhoubnosti a svědkem tvojí síly,
ty jede andělský, ty číši žíravá,
jež srdci mému smrt i život podává!