Výbor z Květů zla II./Beatrice

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Allegorie	Beatrice	Zapření sv. Petra

Údaje o textu
Titulek:	Beatrice
Podtitulek:	(Str. 316. La Béatrice.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	La Béatrice
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 145–146. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Byl kraj to z popelu a vápna, nezelený,
tím šel jsem, přírodě mé žalovaly steny,
a zvolna brousil jsem si dýku myšlenek
sám sobě na srdce, a bez cíle se vlek’;
tu v pravé poledne jsem zřel, jak nad mou skrání
se oblak osudný a plný bouře sklání,
v něm zástup démonů se neřestných nes’ dál,
jenž krutým, zvědavým se skřítkům podobal.
Mne chladně prohlížet se jaly jejich davy,
a jako před blázna se v žase chodci staví,
jsem slyšel šeptání a smíchu šumění,
jich očí mrkání a mnohá znamení:

„— Jen hleďme po chuti sem na karikaturu,
a Hamletův ten stín; jak napodobí chmuru,
hled jeho nejistý, a ve větru má vlas.
Zda k pláči na pohled ten není břichopas,
ten žebrák, šašek ten bez místa, tato láje,
že svoji úlohu tak umělecky hraje,
chce, k jeho kvílení že mají přihlížet
i orli, cvrčkové a potoky i květ,
i nám, kdož staré lsti té příčina jsme pravá,
ty věty veřejné on řve a odříkává.“

Já mohl (pýcha má, jak horské vrcholy,
mrak ďáblův ovládá i křiků svévoli)
hned prostě vznešené své skráně odvrátiti,
jen kdyby nebylo mně v davu vilném zříti
(ó, zločin, pro který se mělo slunce chvět!)
mé mysli královnu, jíž není roven hled,
jež s nimi pochmurné se muce mojí smála
a časem polibek jim hnusný posílala.