Výbor z Květů zla II./Balkon

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Kočka	Balkon	Posedlý

Údaje o textu
Titulek:	Balkon
Podtitulek:	(Str. 137. Le balcon.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Le Balcon
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 36–38. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Ó, máti vzpomínek, ty paní všechněch paní,
ty, všecka radost má! ty, všecka povinnost!
ty sobě vzpomeneš na krásu objímání,
a krbu příjemnost a večerů těch skvost,
ó, máti vzpomínek, ty paní všechněch paní!

Ty jasné večery, tak uhlím zářivé,
a na balkoně ty, kol růžné páry skvoucí.
Jak sladká ňadra tvá! jak dobré srdce tvé!
My často řekli jsme si věci nehynoucí
v ty jasné večery, tak uhlím zářivé!

Jak slunce spanilá jsou za večerů žhoucích!
jak prostor hluboký! jak mocný srdce spěch!
Já k tobě kloně se, ty královno žen skvoucích,
jsem snil, že vdechuji tvé krve vonný dech.
Jak slunce spanilá jsou za večerů žhoucích!

Noc stále stávala se hustší, jako zeď,
mé zraky tušily tmou, kde tvé oči plály,
a pil jsem dechy tvé, ó, sladkosti! ó, jed!
V mých rukou bratrských tvé nožky usínaly.
Noc stále stávala se hustší, jako zeď.

Znám kouzlo, vyvolat zpět mžiky šťastných časů,
zřel jsem zas minulost svou, skrytou vklíně tvém.
Nač jinde hledati snad nyjící tvou krásu,
než v drahém těle tvém a srdci líbezném?
Znám kouzlo, vyvolat zpět mžiky šťastných časů!

Ty sliby, vůní dech, polibky bez mezí,
zda z hloubi vzkřísí se, v niž duch se neponoří,
jak slunce omládlá zas v nebi vítězí,
když vykoupala se až na dně velkých moří?
— Ó, sliby! vůní dech! polibky bez mezí!