Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena/Kapka vody
| Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena | ||
| Povídka o matce | Kapka vody | Rajská zahrada |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kapka vody |
| Autor: | Hans Christian Andersen |
| Zdroj: | Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena. Praha: I. L. Kober, 1872. s. 42–43. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Bohuš Kober |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Dobře znáš zajisté zvěčšovací sklo, ono kulaté sklo z okulárů, vše stokráte zvěčšující než to v skutečnosti je? Vezmeš-li ho a držíš před okem, pozoruje kapku vody venku z rybníka, uvidíš mnoho tisíc podivných zvířátek, jež bez skla není lze viděti; jsouť ale v skutku zde. Vypadáť to jako talíř plný krabů, semotam skákajících, a tito jsou velmi žraví, vytrhují si ruce a nohy, konec a kusy, a přece jsou takto veseli a šťastni.
Bylť tu jeden starý muž, jehož nazývali Kryblem-Krablem, tak se také jmenoval. Přál si vždy nejlepší všech věcí, a nešlo-li to po dobrém, vydobyl si to čarami. Jednoho dne tu sedí, maje zvěčšovaci sklo před okem, a pozoruje kapku vodní venku z bahna vzatou. Jak to tam skákalo! Tisíce zvířátek tam skákalo a lezlo; trhalo se a žralo na sobě.
„Jak ošklivé jest to!“ pravil starý Krybl-Krabl, „nemůžeme je nutit, aby utichli, a aby každý klidně jen o sebe se staral?“ a přemýšlel; nemohl však ničeho nalézti, musel čarovati. „Musím jim dáti barvu, abych je lépe viděl!“ pravil nakápnuv na ně něco jako kapku vína, to ale byla krev od čarodějnice, nejjemnějšího druhu za šest troníků, a tím všechna zvířátka na celém těle zčervenala, vypadaloť to jako město plné nahých divochů. „Co máš zde?“ tázal se jiný starý čarodějník, nemaje žádného jmena, a to bylo na něm právě nejjemnější.
„Nu, hádej, co jest to,“ pravil Krybl-Krabl, „dám ti to, neuhádneš to ale, neb nevíš, co to jest!“
A čarodějník nemaje jmena, díval se zvěčšovacím sklem. Bylo to jako město, kdež všickni lidé bez šatů běhali. Bylo to děsné, ale mnohem více ještě, když jeden druhého bil, tloukl, trhal, škubal a zobal. Co bylo dole muselo vzhůru a hořejší dolů. „Hle, hle, jeho noha jest delší než moje! Paf, pryč s ní!“ Tuť jeden, jenž má malou bouli za uchem, malou, nepatrnou bouli, ta ho ale mořila, a proto neměla ho více mořiti! A všickni do ní klubali a trhali a sežrali ho pro onu malou bouli. Seděla tu jedna jako panna klidně a spokojeně. Nyní ale měla přijíti, a trhali ji, kousali a sežrali.
„Toť velmi zajímavé!“ pravil čarodějník.
„Ba, co myslíš ale, že to jest?“ tázal se Krybl-Krabl. „Uhodneš to?“
„Toť snadné!“ pravil druhý. „Jest to Kodaň neb jiné velké město, vždyť si všechna jsou podobna. Jest to velké město!“
„Jest to kapka bahnité vody!“ poučoval ho Krybl-Krabl.