Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho/XXXI.

Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho Michelangelo Buonarroti
XXX.	XXXI.	XXXII.

Údaje o textu
Titulek:	Sonet XXXI.
Autor:	Michelangelo Buonarroti
Původní titulek:	Perché Febo non torce e non distende
Zdroj:	Soubor:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu
Vydáno:	Praha, 1929
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Básně Michelangela Buonarrotiho/XLIII.
Index stran

Jakmile Fébus zářící svou paží
tu zemi chladnou, vlhkou neobjímá,
lid myslí, že již v moři temna dřímá,
zve nocí čas ten, jiné neuváží.

Však slabou noc hned s trůnu rychle sráží
mdlý kahanec, knot sporý, který dýmá
i prchá hned a světlo vládu třímá.
žár s křesadla jak šlehne na zápraží.

A může-li noc přece něčím býti,
to jistě země jest a slunce dcera,
neb ta stín tají, ono zas jej tvoří.

Však nemá proto zpěv jí k chvále zníti,
jeť ona vdova žárlivá a šerá,
již světlušky třpyt přemůže a zmoří.