Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho/XI.
| Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho Michelangelo Buonarroti | ||
| X. | XI. | XII. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sonet XI. |
| Autor: | Michelangelo Buonarroti |
| Původní titulek: | Se nel volto per gli occhi il cor si vede |
| Zdroj: | Soubor:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu |
| Vydáno: | Praha, 1929 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Básně Michelangela Buonarrotiho/XXII. |
| Index stran | |
Když lze, by člověk okem v srdce vnik’,
pak jiného netřeba znamení,
bys, paní, zřela, jak žhnu v plameni,
to stačí, bych ti za to vzdával dík.
Snad s větší věrou, než jsem schopen v mžik,
tvůj patří duch na moje trápení
a soucitem můj žal v ples promění,
jak milost získá zbožný prosebník.
Ó, šťastný dni, v kterém se toto stane,
stůj, hodino i chvíle, v onom mžiku,
ó, slunce, zastav se na dráze svojí!
Až mít ji budu, štěstí svrchované,
bez zásluhy bych mohl, k ní se chýle
ji pro vždy tisknout v svoje paže dvojí.