Vácslav Beneš-Třebízský (Braun)/Předmluva

Vácslav Beneš-Třebízský (Braun) Josef Braun
	Předmluva	I

Údaje o textu
Titulek:	Předmluva
Autor:	Josef Braun
Zdroj:	Spisy sebrané: Z různých dob Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Z různých dob. Praha, F. Topič 1904.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Václav Beneš Třebízský
Související články ve Wikipedii: Václav Beneš Třebízský

Povinen jsa dodatkem k „Sebraným spisům Vácslava Beneše-Třebízského“, po pět let vycházevším nákladem Šimáčkova později Topičova knihkupectví, jakožto pořadatel napsati životopis spisovatelův, podjal jsem se této práce s úctou i s láskou, které zůstavil zesnulý Beneš v nitru každého, kdož s ním sebe kratčeji byl obcoval. Vůdčími byla mi však slova Smilesova: „Životopisci jest bedlivě pátrati po zprávách, sbírati fakta, soudně zamítati nepotřebné a obratně zkracovati věci rozvláčné, jakož i umět líčiti povahu způsobem nejzajímavějším a skutečnosti nejvěrnějším.“ Snažil jsem se tedy vystříci, aby životopis tento nebyl pouhým subjektivním zbožněním, a to tím více, čím, větší část životopisů Benešových dosud napsaných takovýmto zbožněním — zajisté jen z nejlepšího úmyslu jich původců — skutečně jest. Přesnost údajů, pravdivost a věcnost podepřená všude doklady: to byly požadavky, jichž jsem nespustil se zřetele. Proto jsem neváhal obtěžovati z Benešových přátel a známých nejen ty, s nimiž si stále dopisoval, aby mi dopisy jeho zapůjčili, ale i ony, kteří kdy měli příležitost seznati blíže jeho smýšlení i jeho konání doma, ve škole, v kostele, v osadě a mimo ni, aby mi tyto vzpomínky na Beneše vypověděli či vypsali. Pokud pak rodiny Benešovy, jeho mládí i jeho studií se týče, líčil jsem je dle vlastních jeho vzpomínek ve spisech porůznu roztroušených nebo v neotištěných dosud zápiskách jeho obsažených a rozšířil a odůvodnil jsem nečetný tento materiál jednak výpověďmi pamětníků Benešova otce a děda v Třebízi dosud žijících a jednak vzpomínkami četných Benešových spolužáků z obecné školy i ze studií.

Nebylo by bývalo ovšem možno dosíci žádoucí pravdivosti, věcnosti a podrobnosti životopisné bez všestranné ochoty a účinné laskavosti, se kterými vyšli mi vstříc všickni přátelé a známí Benešovi, jež jsem o príspěvky k vylíčení spisovatelova života, povahy a působení požádal. Proto milou konám povinnost, vzdávaje jim své nejvroucnější díky. Jest to nejprve pan Emanuel Janáček, učitel na Kr. Vinohradech, jenž mi nejen laskavě zapůjčil mnohé dokumenty k zevrubnějšímu vypsání mnohých částí Benešova života velice důležité (jež obdržel otec jeho, pan Jos. Janáček, správce v Klecanech, z pozůstalosti Benešovy), ale zároveň neobtěžoval si v celé řadě otázek Beneše se týkajících, na základě několikaletých přátelských styků svých a rodiny své s ním býti mi ku pomoci. Rovněž tak hojná byla podpora, kterou poskytnul mi dp. P. Jos. Kačer, kooperator u sv. Štěpána v Praze, jakožto jeden z nejlepších a také nejdůvěrnějších přátel zesnulého. S upřímností nemenší děkuji i všem ostatním, kdož mi jakkoli přispěli k sepsání tohoto obrazu životopisného. Jsou to zejména pp.: Karel Auer, učitel v Praze, Vácslav Baňka, statkář ve Slaném, Vácslav Beneš-Šumavský, žurnalista a spisovatel v Praze, Čeněk Cífka, rolník v Třebízi, Al. Čejka, rolník tamže, Karel Černý, učitel na Zbraslavi, dr. P. Jos. Doubrava, vicerektor knížecího arcibiskupského semináře v Praze, P. Alojs Dostál, kooperator a spisovatel v Horním Stupně, Gustav Rim, redaktor „Národních Listů“ ve Vídni, Alojs Jirásek, professor a spisovatel v Praze, P. Vojtěch Hlinka (Frant. Pravda), farář a spisovatel v Hrádku u Sušice, Jos. J. Kořán, spisovatel v Praze, slečna Eliška Krásnohorská, spisovatelka tamže, Jos. Lacina (Kolda Malínský), professor a spisovatel ve Slaném, P. Arnold Mokříž, farář ve Kvílících, dr. Jos. Mrázek, okresní lékař v Praze, Frant. Neubert, majitel knihtiskárný ve Slaném, Franěk Páris, adv. úřadník v Praze, Antonín Podolský, statkář v Třebízi, Jindřich Rais, učitel v Praze, Karel V. Rais, učitel a spisovatel v Žižkově, Vácslav Stejskal, učitel ve Slaném, Lad. Stroupežnický, dramaturg Nár. div. a spisovatel v Praze, Ferd. Schulz, professor a spisovatel tamže, Vácslav Šaroch, kandidát lékařství tamže, Antonín Saroch, rolník v Třebízi, Ant. Šnajdauf, spisovatel v Praze, Jiří Vlk, řídící učitel v Klecanech, Josef Vycpálek, professor v Rychnově n. K., Vácslav Vlček, majitel a redaktor „Osvěty“ na Král. Vinohradech, Jaroslav Vrchlický, spisovatel v Praze, Bedřich Wildt, poštovní úřadník ve Strakonicích, a Josef Wildt, poštovní úřadník v Litni.

Konečně připomínám s povděkem, že vážil jsem tu onde, pokud základní vodítko shora uvedené připouštělo, z nekrologu a životopisů Benešových dosud vytištěných. Že v přítomné práci opraven zároveň nejeden jich omyl, sezná přirovnáním, koho věc i v tomto směru zajímá; nekladu to za zásluhu sobě, nýbrž přátelům a známým Benešovým výše jmenovaným, kteří si neobtěžovali po snažné mé žádosti, namnoze s mnohým zaneprázdněním, lépe mne poučiti. Proto také v obraze svém neuvádím výslovně práce, v nichž — zajisté ne zúmyslně — chybné údaje byly položeny. Ty, jichž více méně bylo použito, jsou zejména práce: Dra. J. Doubravy v „Blahověstu“, A. Dostála v „Hlasech apoštolátu tisku“ a v „Hlídce literární“, G. Eima v „Národních Listech“, F. Eckerta v „Obzoru“, F. Pravdy ve „Světozoru“, K. Chmelenského ve „Vlasti“, J. J. Kořána ve „Světozoru“, J. Laciny v „Ruchu“, K. V. Raise v „Matici lidu“, J. V. Sládka v „Lumíru“, Jos. Sokola v „Jarém věku“, Ferd. Schulze v „Národních Listech“ a ve „Zlaté Praze“, F. Šimáčka ve „Světozoru“, K. Škáby v „Nár. Listech“ a T. Škrdle ve „Vlasti“.

Péčí nakladatelstva připojeno čtvero obrázkův: 1. Třebíz. 2. Rodný domek Benešův. 3. Pohled na Klecany od Roztok, a 4. Pracovna (kaplanka) Benešova v Klecanech.

NA SMÍCHOVĚ, koncem června 1889.

J.B.