Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Modlitba Manassesa, krále Jůdského, v zajetí Babilonskem |
Autor: |
neuveden |
Zdroj: |
vydání Bible kralické z roku 1766 |
Licence: |
PD anon 70 |
Převedeno z bratrského pravopisu. |
Dílo ve Wikipedii: Modlitba Manassesova |
1 Pane všemohoucí, Bože otců našich, Abrahama a Izáka a Jákoba, i semene jejich spravedlivého;
2 Kterýž si učinil nebe i zemi se vší okrasou jejich;
3 Kterýž si svázal moře slovem rozkazu svého, a zavřel si propast, i zapečetil si je hrozným a důstojným jménem svým;
4 Kteréhož se všecko hrozí, a děsí před oblíčejem moci tvé;
5 Proto, že nesnesitedlná jest velebnost slávy tvé, a nelze odolati hněvu pohrůžky tvé proti hříšníkům
6 Tvéhoť zaslíbení nesmírné a nestihlé jest milosrdenství, poněvadž ty jsi Pán nejvyšší, dobrotivý, dlouhoshovívající a velmi milosrdný, a kterýž lituješ bíd lidských.
7 Ty, Pane, podlé množství dobrotivosti své zaslíbils pokání a odpuštění (hříchů) těm, kteřížby hřešili proti tobě, a množstvím milosrdenství svých uložil si pokání hříšníkům na spasení;
8 Ty, pravím, Pane Bože spravedlivých, neuložil si pokání spravedlivým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteříž nehřešili proti tobě, ale vzložil si pokání na mne hříšného:
9 Poněvadž sem se více hříchů dopouštěl, nežli jest na počet písku mořského; rozmnožily se nepravosti mé, Pane, rozmnožily se nepravosti mé, nejsemť hoden, abych měl, pozdvihna oči, hleděti na vysokost nebe, pro množství nepravostí svých.
10 Sklíčen sem mnohými železnými okovy, tak že nemohu pozdvihnouti hlavy své, a nemám žádného polehčení; nebo sem vzbudil hněvivost tvou, čině to, což jest zlého před tebou, jako ten, kterýž sem nečinil vůle tvé, a prikázaní tvých neostříhal, (nýbrž) vzdělával sem věci ohavné, a to cožby k urážce sloužilo, rozmnožoval sem.
11 Nyní pak klekám na kolena srdce svého, žádaje od tebe milosti; zhřešil sem, Pane, zhřešil sem, a nepravosti své znám.
12 Protož prosím a žádám, odpusť mi, Pane, odpusť mi, a nezatracůj mne spolu s nepravostmi mými, aniž jsa hněviv na na věčnost, schovávej zlé věci na mne, aniž mne odsuzůj do nejhlubších míst země; nebo ty jsi Bůh, Bůh, pravím, kajících;
13 Ale dokaž ke mně vší dobrotivosti své, spasena mne nehodného učině, podlé velikého milosrdenství svého.
14 I budu tě chváliti vždycky, po všecky dny života svého; poněvadž tě chválí všecka moc nebes, a máš slávu na věky věků, Amen.