Tanec na stožáru/Konec kouzelníků

Tanec na stožáru
Smrtící džbán	Konec kouzelníků	Sedmihlavá saň

Údaje o textu
Titulek:	Konec kouzelníků
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Tanec na stožáru Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Albatros, 1979
Licence:	PD old 70

S policejní četou a dvěma mezky se poručík Lar-Igu vydal na cestu. Kapitán Krugwe mu doporučil, aby předem neseznamoval policisty s cílem výpravy a proto byl Lar-Igu překvapen, když za mnohadenního pochodu začal seržant vyprávět:

„Život afrického policisty je samé nebezpečí! Nástraha za nástrahou! Není divu, že občas někdo zběhne. Slyšel jsem o policistovi z kraje Mavajů a Batusů, jmenoval se Niray. Stal se, pane poručíku, velice mocným mužem… Zkrátka: v okolí batuského kouzelníka umíralo podezřele mnoho lidí na hadí uštknutí. Desátník Niray měl předvést kouzelníka k výslechu. Zatkl ho. Když potom pluli v kánoi do města, čaroděj sňal z hrdla náhrdelník z hroších zubů, z nichž některé byly černé, jiné bílé. — Tohle je tvůj děd, tvá bába, rodiče — poklepával kouzelník na černé zuby - zemřeli. Toto jsou tvé sestry, tvůj bratr, tohle jsi ty, Nirayi. Vy všichni zanedlouho zemřete! — “

Poručík Lar-Igu pohlédl na seržanta a zrychlil krok. Seržantův příběh líčí události a místo, které jsou cílem výpravy. Tamtamy Batusů hlásily v poslední době neobvykle vysoký počet úmrtí! Máme zjistit okolnosti, nařídil kapitán Krugwe, případně zatknout viníka.

„V kiwských vodopádech, snad náhodou, pane poručíku, snad úmyslně, kánoe řízená desátníkem Nirayem ztroskotala. A byl to batuský kouzelník, kdo zemřel. Utonul.

Co nyní? Podle předpisů měl Niray jet dál do města a hlásit nehodu. Ovšem napadlo ho cosi výnosnějšího: domorodé kouzelnictví skýtá pohodlný, blahobytný život! Niray serval z utopencova těla čarodějnické odznaky a vrátil se mezi Ba-tusy. Odložil policejní uniformu; začal žít s kouzelníkovou manželkou. Naučil se od ní různá kouzla. I on vbrzku uměl předvídat počasí, vyznal se v bylinách, dovedl si nalíčit hrůzně tvář a děsit slabochy.

Jistý čas žil v blahobytu. Potom však úcty i darů Batusů ubývalo. Poznali, že nový kouzelník nevládne nad smrtí! Avšak také to se Niray naučil od čarodějový ženy. Nejsmělejší Batusové, jeden po druhém, umírali!“

Poručík Lar-Igu žasl nad podrobnostmi, kterými seržantova slova doplňovala stručný, důvěrný Krugweho rozkaz. Zvídavost policistů tedy poskytuje spolehlivější zprávy, než dunění kmenových tamtamů. Lar-Igu skryl své uspokojení a nechal na seržantovi, aby s úžasem rozpoznával blížící se cíl cesty. V batuské vesnici poručík hlasitě zvolal: „Desátník Nirayl“ Jeden z urostlých Batusů mezi chýšemi prudce povstal. Na nahé hrudi se zaleskl náhrdelník s černými a bílými hrošími zuby.

„Zběhl jste z policejní služby! Připravte se, Nirayi! Zítra vyrazíme!“ Pro každý případ postavil poručík ke kouzelníkově chýši na noc stráž. Ve městě toho muže za zběhnutí odsoudí k pokutě, uvažoval Lar-Igu, nebo k několika měsícům vězení. Vinu na smrti mnoha Batusů Niray určitě popře. Soud mu neprokáže ani jedno úmyslné zabití! Jak jen to dělá s těmi hady!

„Batusové!“ Ráno oslovil poručík kmenové shromáždění. „Řekněte, jak zemřeli muži a ženy, které Niray nenáviděl?“ „Uštkl je had!“ „Efa! Paví zmije!“ „Viděli jste to na vlastní oči?“ „Ne.“

„Já ano. Jednou. Efa tehdy uštkla mého syna.“ „A co Niray? Byl na blízku?“ „Nevím … Ne. Nebyl.“

„Jak můžete dokázat, že Niray usmrcuje své nepřátele?“

Batusové dlouho neodpovídali. Pak řekli, že kouzelník žádal potraviny, dary, peníze. Chtěl stále víc a víc. Kdo mu odporoval — zemřel.

Po obědě poručík Lar-Igu shledal, že se ztratila jedna z jeho hnědých košil. Nebyla právě nejnovější a Lar-Igu ji s lehkým srdcem oželel.

Zatím se u dvou nákladem obtěžkaných mezků shromáždili policisté, žalobci, Niray a pět jiných provinilců, které k soudu posílala kmenová rada, neboť kdoví, kdy do kraje opět zavítá policie. Niray se zdál smířen s osudem. Přes den, na vyprahlé rovině mlčky nesl přidělený náklad, večer se halil do přikrývek a brzy usínal. Pátého dne spatřila výprava na obzoru hory. Všichni pocítili úlevu a dříve než obvykle si dopřáli odpočinek. Na mnoha kamenných ohništích stanuly kotle vroucí vody s kusy masa. Poručík Lar-Igu zamyšleně procházel mezi ohništi a odpočívajícími muži… Ne, kapitán Krugwe nebude se splněním úkolu spokojen. Stále ještě chybí důkaz, vysvětlení, jak Niray prováděl své zločiny!

Vtom nablízku třeskl výstřel. Lar-Igu se otočil. Za ním cosi znehybnělo v trávě. Kdosi vyrazil divoký výkřik. Stráž se vrhla k Niraymu. Zběhlý policista se pokoušel o útěk. Poručík se sklonil nad travnatou plošinou. Zpozoroval asi metr dlouhé hadí tělo: zářivě žluté a hnědé skvrny se prolínaly s jasně červenými.

„Paví zmije! Efa! Nádherná bestie!“ k poručíkovi přistoupil seržant. „Právě taková mi jednou doma uštkla psa. Pošel za deset minut.“

„Efa! Efa!“ zděšeně volali Batusové. „Kouzelník je mocný… Obchází nás smrt! Smrt!“

Seržant dlouhým klackem nadzvedl hadí hlavu v místech, kde ji proťala kulka neobyčejně přesného výstřelu…Kdyby stráž neměla tak šťastnou ruku, pane poručíku, byl by vás uštkl. Pohleďte …“ Klackem hada převrátil. Hadí tělo bylo na břišní straně pokryto velkými nafouklými puchýři; barevnou kůži narušovaly šedé spáleniny. Přímka nedokončeného hadova útoku vycházela od blízkého ohniště.

„Kdo seděl u tohoto ohniště?“

„Kouzelník!“ vykřikli Batusové. „Niray!“

Lar-Igu se seržantem přistoupili k ohništi. Zakryt poklicí, stál tam hrnec. Ne nad plameny ohně, ale volně na plochém, rozpáleném kameni.

„Nesahejte na to, pane poručíku!“

S namířenou pistolí v levé ruce, srazil seržant klackem poklici. V hrnci byla jakási zmuchlaná látka. Seržant ji napíchl na klacek a zvedl do výše …

„To je vaše košile, pane poručíku!“

Od nedalekého křoví se ozvalo praštěni větví. Stráž přivlékala spoutaného Nirayho. Kouzelník se vzpíral, vztekle sebou škubal. Děsil se pohledu na hnědou košili, překocený hrnec a zabitého hada.

„Tohle nevydařené kouzlo dokazuje, jak jste spáchal všechny předchozí zločiny!“ řekl poručík. „Ručím vám za to, Nirayi, že tři důkazy, na které nyní vytřeštěně hledíte, budou stačit soudu k vynesení nejpřísnějšího rozsudku!“

„Takový bývá konec kouzelníků. Středoafričtí Batusové už žádnému vydřiduchovi nenaletí,“ po návratu shrnoval Lar-Igu prožité události kapitánu Krug-wemu. „Zběhlý policista se od starého batuského kouzelníka naučil prostý, ale účinný trik. Do těsného prostoru uzavřel zmiji spolu s nějakým předmětem člověka, který měl být uštknut. Pak dlouho a krutě hada mučil, aby v něm spojil bolest mučení s pachem příští oběti. A potom vždy, přikrčen v úkrytu, jedovatého hada vypustil …“