Tajemné dálky/Vonné soumraky

Tajemné dálky Otokar Březina
Lítosť	Vonné soumraky	Slavný smutek

Údaje o textu
Titulek:	Vonné soumraky
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Tajemné dálky. Praha: Moderní revue, 1895. s. 40. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Z oltářů Věčného až nad obzor
sloup ohnivý se prochví ethernem,
a z hasnoucího uhlí žhavých hor
se zdvihne soumrak v tichu nádherném,

kouř schladlých paprsků svých proleje
nad unavená rozestření lích,
a v balsamických slzách oleje
utiší rány květů krvavých,

nad hříchem země stíny přikryje,
otevře hvězdná okna Tajemnu,
a hrubou šťávu barev vypije
a přelije ji, čistou, v kraje snu,

mou duší v teplých vlnách prostře se
v květ fosforeskující rozvitou,
cel unavenou tkaní otřese
a hořkou jejich vůní složitou.

Z ní vstane úsměv ranních záření,
když k mému loži sedal, zádumčiv,
pohřebních zvonů těžké vlnění
nad modrou dálkou nepřístupných niv,

den únavy, jenž bílým ohněm práh
a rozkoš síly vypil žárem svým,
čas tajemný, jenž krajem žití táh
a dýchal hodin rythmem umdleným,

dech vůní cizích zahrad nasycen
a zráním cizí setby u mých cest,
zrak lásky v cizích nocích zanícen
a cizí štěstí v odpovědi hvězd,

zpěv marné touhy hlaholící v snech
na zlatých strunách příštích úsvitů,
kde v moři vůní nových sluncí žeh
plá modrým květem nových blankytů.