Tajemné dálky/Návštěva

Tajemné dálky Otokar Březina
Z věčných dálek…	Návštěva	Snad potom…

Údaje o textu
Titulek:	Návštěva
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Tajemné dálky. Praha: Moderní revue, 1895. s. 31. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Řekl jsem: Sestro, jež záři vyhaslých sluncí máš ve zraku,
prodli, a studenou ruku svou mi (bych zahřál ji) ponech.
Byl večer a něco teskně minulého vonělo v soumraku
                a plakalo kovovým zaštkáním v zvonech.

I uviděl jsem ji, Duši svou, zardělou mladosti záchvěvem,
jak vystoupla jednou do šedivé mlhy svítání mého;
zapomenuté dítě, jež před bouří hraje si s úsměvem
                na prahu domu uzamčeného.

V závoji bílém a veselou, jak družičku v průvodu pohřebním,
a šťastnou, jak v domě, kde oheň vypukl v noci, dech spících,
panenskou nevěstu v modlitbách přede dnem svatebním
                nad loži umírajících.

Dechla mi do tváří, jak vůně odkvetlých růží když zavane
ze vzdálených zahrad a na rtech usládne v pocel,
a záclony záře východní, z nejčistších paprskův utkané,
                mým nemocným touhám zavěšovala do cel.