Svítání na západě/Slyším v duši:

Svítání na západě Otokar Březina
Legenda tajemné viny	Slyším v duši:	Žalm ke cti nejvyššího Jména

Údaje o textu
Titulek:	Slyším v duši:
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Svítání na západě. Praha: Moderní revue, 1896. s. 13. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Když slunce zpívalo, tys na svůj nástroj nesáh’,
jen pod mým bodnutím krev tryskla tonů tvých;
tvá ruka v křečích jen zahřměla na klávesách,
jak v noci úzkosti na dvéře umdlených.

Klam vonný polibků ti z jarních růží nevál,
jen ptáků jižní tah a ironický let;
když oblak úrodný nad krajinou se sléval,
svou dlaň jsem nastavil a tvůj jsem přikryl květ.

Před zrakem duše tvé jsem utkal závoj žití,
svit záře tajemné jak rosa prýští v něm,
když žízní práhl jsi, tvým snům jen dal jsem píti,
však jejich žádostí tvé rety spálil jsem.

Když slunce zpívalo, tys na svůj nástroj nesáh’,
mé barvy rozložil’s jen prismem slzí svých;
tvá ruka v křečích jen zahřměla na klávesách,
jak v noci úzkosti na dvéře umdlených.

A zpupný roj tvých včel, jenž z mého ulét’ úle,
ze stromu dutého jsem kouřem vyhnal zpět;
tvé dni jsem uvěznil a suggescí své vůle
tvých písní zahořkl jsem mízu, dech a květ.