Svítání na západě/Předtuchy

Svítání na západě Otokar Březina
Vladaři snů	Předtuchy	Němé setkání

Údaje o textu
Titulek:	Předtuchy
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Svítání na západě. Praha: Moderní revue, 1896. s. 20. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Dým předtuch se plazil mou duší ze sražených požárů svát.
Odpověď němou na neznámá slova na rtech cítil jsem tát.
Sinavým deštěm hasil má světla budoucích soumraků pád
a s úzkostným pohledem se ke mně tulily barvy.

Zdlouhavý rytmus věčného choru v duši mi výstražně sáh’.
A slitá echa tisíců kroků, jež zapadly v staletých tmách,
jak odražená z klenutých chodeb mých budoucích dráh,
vyšla mi naproti poselstvím tajemné jednoty snění.

Šílená jasnost mi letěla smysly, druhého zraku sršící proud,
jenž probíhá časem, krvavá zaříznutí mystických pout,
nárazy vesel zakletých loďstev, jež z dálek slyšel jsem plout
k přístavům zavřeným dosud, pod blankyty nerozpjatými.

I tušil jsem bolestnou souvislost věcí, staletých paprsků slet,
jenž vyzařuje se z duší a v duše se odráží zpět
snem příšerným otevřených očí, snem žízně, krve a let,
jenž určil jsi sníti do splnění odvěké kletby.

I modlila se má úzkost a v její slova zněl signál Anděla žní,
jenž v ložnici duší výkřikem agonie do snění zní
zvoleným žencům, již odejít mají, a těm, kteří opodál sní,
zpívá o těžké, nepřetržité práci na věčných nivách.