Svítání na západě/Němé setkání

Svítání na západě Otokar Březina
Předtuchy	Němé setkání	O Minulá, když smrti věčný passát…

Údaje o textu
Titulek:	Němé setkání
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Svítání na západě. Praha: Moderní revue, 1896. s. 21. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Jedenkrát oddech cizího žití zarděl mne blízkostí zpřízněné touhy:
hlas vonný očekáváním, jak modlitba zvonů, večer, před velkými svátky.

Chladivé poprchávání tonů, jimiž okřívá píseň omdlelá tichem,
a naděje sesláblá nekonečnou chůzí v krajinách zářící mlhy.

Šumění nesmělých kroků, když láska jde dušemi v snění
a vzbouzí uvítání krve illusí úsměvu žádostivého.

Jedenkrát oddech cizího žití zarděl mne blízkostí zpřízněné touhy:
záclony lože se zachvěly, odhrnuty diskretní rukou, a klesly.

Teskno. Zapadla minulá slunce, slzami zvětšují se hvězdy,
smuteční cypřiše čekají u cest. Nepoznány se míjejí duše,

každá svou rozžatou svítilnu při potkání cloní, nedůvěřivá,
jen dlouhé stíny vzpomínek táhnou se za nimi přes celý obzor.

Kam padnou, tam rostou mystické květy, vyzařující uhaslá světla,
a z jejich listů, rozemnutých, voní mi lítost němého setkání v smrti.