Studentský zpěvník/II.

Údaje o textu
Titulek: Studentský zpěvník
Autor: neuveden
Zdroj: Studentský zpěvník
Vydáno: Brno: 1939
Licence: PD anon 70

Studentský zpěvník

Brno 1939

Vydala Moravskoslezská sekce ÚKS tiskem Občanské tiskárny v Brně

Blíž k Tobě, Bože můjEditovat

1. Blíž k Tobě, Bože můj, - jen k Tobě blíž, - byť tlačil do prachu - mne těžký kříž, - duch výš a výš pne se - a v písni ozve se: - jen k Tobě, Bože můj, - jen k Tobě blíž.

2. Nechť vlny osudu - mnou zmítají, - jen když mi ruce Tvé - pomáhají, - by mne tak každá tíž - jen k Tobě vedla blíž.

3. Chce-li mi tělo, krev - překážeti, - nenechávej mne zde - prodlévati; - táhni mne k Sobě blíž - v nebeskou Svoji říš.

4. Vím, že má pout k Tobě - jen směřuje, - a vše, co sesíláš, - že z lásky je. - Anděla Tvého ctím, - jenž mým je průvodčím.

5. Když pak mne nad slunce - v nadhvězdnou výš - povznese peruť Tvá - v nebeskou říš, - mou píseň vyslyšíš, - mé srdce potěšíš.

6. Tehdy Ti, Bože můj, - svůj všechen žal - na oltář postavím - v obětní dar; - za moji krátkou strast, - dáš mi pak věčnou slast.

VečerkaEditovat

(skautská)

 

Opakuje se třikráte, vždy slaběji.

Má hvězdaEditovat

 

Vysoko zorničkaEditovat

 

2. Dobrú noc, dobrú noc, ale nie
každému, len tomu dievčátku,
čo já chodím k nemu, len tomu
dievčátku, čo já chodím k nemu.

Čechy krásnéEditovat

 

2. S oblohou a s nebesy,
kde přemýšlí na plesy
anděl světlem oděný,
k slávě Páně stvořený.

3. Pán ten stvořil také vás,
slavné Čechy, vlasti krás,
anděla vám s nebe dal,
vás by národ k zpěvu zval.

4. A ten národ pěje rád,
v žalmech však i touhu znát,
by ten anděl hájil Čech,
do skonání světů všech.

5. Proto, krásné Čechy mé,
duše má se s touhou pne,
kde ty vaše hory jsou,
zasnoubeny s oblohou.

Moravo!Editovat

Moravo, Moravo, Moravěnko milá,
Co z tebe pochází, chasa ušlechtilá;
chasa ušlechtilá, žádostivá boje,
a jaké to reky rodí půda tvoje!

Tážete se, proč jsem SlovanEditovat

 

2. Tážete se, české hlasy, proč se proudí z lyry mé,
a proč míním na vše časy věren zůstat řeči své?
[: Český otec, česká máti, učili mne jazyk znáti. :]

3. Tážete se, proč rád Boha českou písní opěvám,
a kam kročí moje noha city lásky vylévám?
[: Český otec, česká máti, učili mne Boha znáti. :]

4. Tážete se, proč své Čechy víc než sebe miluji,
a proč poslední své vzdechy jim a jim jen věnuji?
[: Český otec, česká máti, učili mne národ znáti. :]

Bývali ČechovéEditovat

1. Bývali, Čechové, statní jonáci,
bývali rekové, muži co květ:
bývali, bývali, válčili, zpívali,
tak je znal svět, takje znal svět.

2. Čechové, Čechové, jak se měníte!
buďte zas rekové, jak vás znal svět:
rekové v myšlení, v lásce a dychtění
pro vlasti květ, pro vlasti květ!

Písně, dcery ducha méhoEditovat

 

2. Jděte k hájům, jděte k sadům,
Jděte k chýškám, jděte k hradům,
zapějte tam v pokoře;
a kde vám se pyšní zdají
a před vámi zavírají,
zapějte jim na dvoře.

Hej, Slované!Editovat

1. Hej, Slované! ještě naše slovanská řeč žije,
dokud naše věrné srdce za nš národ bije!
Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky:
hrom a peklo, marné vaše proti nám jsou vzteky!

2. Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný,
nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný!
I nechať je kolik lidí, tolik čertů v světě,
Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete!

3. I nechať se též nad námi hrozná bouře vznese,
skála puká, dub se láme a zem nechť se třese:
my stojíme stále pevně, tak jako zdi hradné,
černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně!

Oj misjacju, misjačeńkuEditovat

  • Rusínská
 

2. Sviti jemu raneseńko
i rozhaňaj chmary,
a jak prijde mij mileńkij,
to zajdi za chmary!

3. Oj misjacju, misjačeńku,
zajdi za komoru,
nechaj s svojim mileneńkim
malo pohovorju!

4. Oj misjacju, misjačeńku,
i ty, zore jasna,
oj sviti tam po poddvorju,
hde divčina krasna!

Týnom, tánomEditovat

 

2. Týnom, tánom:
prečo by ja nešla?
týnom, tánom:
však som ja nie pyšná.
Týnom, tánom:
královna je pyšná
týnom, tánom:
predsa za muž išla.

Po valašsky od zeme!Editovat

 

2. Hojže, hojže, bača môj!
tebe kožka a mne loj:
tebe kožka na dudy
a mne lojik pod zuby.

3. Hoj, cic, koza, kozina!
daj nam syra, gazdina;
ak nám syra nedodáš
slabých chlapov vychováš.

4. Výboh, výboh, kde si bol,
kde si taký umokol?
Bol som tam za horami,
pásol som tam barany.

5. Štyry kozy, piaty cap,
kto vyskočí, bude chlap;
i ja by bol vyskočil,
ale som sa potočil.

Ja dolina, dolinaEditovat

 

2. Ja dolina, dolina,
na dolině kopec,
nebudu já povídat
ledakomu otec.

3. Ja dolina, dolina,
na dolině bučník,
vyšíaj ty, vyšívaj
šohajovi ručník.

4. Vyšívaj ho, vyšívaj
drobnými kvitečky,
aby on si nehledal
jinej galanečky.

5. Ja dolina, dolina,
sama polajková,
nebudeš ty, má milá,
žena šohajkova.

Ten chlumecký zámekEditovat

 

2. Počal jsem milovat
v své mladosti,
vojna mne přivedla
do žalosti.

3. Za milou jsem dostal
pannu jinou,
po straně šavličku
ocelovou.

4. Po straně šavlička
ocelová,
má panenka celá
uplakaná.

5. Neplač, holka, pro mně,
prosím já tě,
vždyť já z vojny přijdu,
vezmu si tě.

Boleslav, BoleslavEditovat

 

2. „Jakpak nemám, smutná, plakat, naříkat,
když tě vidím do vojenských šatů oblíkat.

3. Ty vojenské šaty trápí srdce mé!“
Neplač pro mě nenaříkej, zas se sejdeme.

4. „Jakpak se sejdeme, kyž teprva jdeš?
Copak ty mně, můj holečku, copak mně pošleš?“

5. Pošlu ti psaníčko nejedno v roce:
abys ty vždy uvěřila mé věrné lásce.

Co ten ptáček jarabáčekEditovat

 

2. Nese, nese novinečku, ale takovou,
že mi ze všech nejmilejší chodí za jinou.

3. Když si chodí, ať si chodí, já o něj nedbám,
pro něj smutku neponesu, ani ho nemám.

4. Proč bych měla smutek nosit, vždyť je hochů víc!
Za jednoho mládenečka najdu jich tisíc.

5. Kdyby jich tak tisíc přišlo, co bych dělala?
Jednomu jako druhému košem bych dala!

Vdávalo se motovidloEditovat

 

Všecky ptáky jest pozvalo,
jenom sovu vynechalo.

Sova, jak to uslyšela,
hned na svatbu přiletěla.

První k tanci vzal ji brabec,
pošlapal jí pravý palec.

Brabče, brabče, ty jsi hloupý,
co mi šlapeš na pazourky?

Kdyby tu nebyli hosti,
praskali by v tobě kosti.

Když jsem já šel od mé miléEditovat

 

2. Když jsem já šel od mé milé za svítání,
dal se na mě sousedův pes do štěkání;
a já na něj: ticho psíčku!
a on by mně byl pokousal mou nožičku.

3. Kdybych věděl, má panenko, že má budeš,
dal bych tobě cesu dláždit, kudy pudeš;
cestu dláždit dlaždičkama,
ta bys mně to zaplatila hubičkama.

Pime pivoEditovat

Tluče bubeníček, tluče na buben
a svolává hochy: „Hoši pojďte ven.
Zahrajem si na vojáky,
máme pušky a bodáky,
hola hola, hej, nikdo nemeškej!“

Pime pivo s bobkem, jezme bedrník,
nebudeme stonat, nebudeme mřít;
tak ta bába říkávala,
když do lesa chodívala
na ten bedrník, na ten bedrník.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Dle jiných pramenů je autorem textu Bedřich Peška