Studentský zpěvník/I.

Údaje o textu
Titulek: Studentský zpěvník
Autor: neuveden
Zdroj: Studentský zpěvník
Vydáno: Brno: 1939
Licence: PD anon 70

Studentský zpěvník

Brno 1939

Vydala Moravskoslezská sekce ÚKS tiskem Občanské tiskárny v Brně

PrimánskáEditovat

(Nápěv podle „Sedlák“.)

 

SekundánskáEditovat

 

TerciánskáEditovat

 

KvartánskáEditovat

 

2. Šel otec s matičkou do školy,
zavolali si dva kantory.
Tam se jich ptali,
co mi to dali,
že jsem tak hanebně dopadla,
z chemie, matiky propadla.

KvintánskáEditovat

(Nápěv dle Pacákovy polky „Kikiriki“.)

Študáci když vstanou zrána
s hrozným strachem vzývaj' Pána,
co to však pomůže,
když jsou líná kůže.

Jeden píše šalabacha,
druhý z matiky má bacha,
neumí vzorec,
jó z toho kouká flek.

Proč ta pětka, proč, proč, proč?
Pro kantorský kvoč. Bum.

Kikiriki rikiki, hrom do týhle matiky,
tohle tak přec už nepůjde dál;
kikiriki rikiki, hrom do týhle klasiky,
aby toho Caesara ďas spral.

„Havěť študáčí“ ráda si zalajdačí
a potom je tvrdá na kvadrát,
hrom do lavice,
ty komposice naučí študáky švindlovat.

Pilný žákEditovat

 

2. A když to tatíček nasmolí,
nesu to slavnostně do školy.
Rodina vadne, jak to dopadne
a všechny div hlava nebolí.

3. Profesor to přísně přeměří,
a pak mne vyhodí ze dveří:
„Domů s tím sypte,
a tam vyřiďte,
že je to pětka jak náleží.

4. Pilný žák rysy má dělat sám,
to vám tu před všemi povídám,
otcovskou prací
se nevyplácí chlubit se,
o to se postarám.“

FysickáEditovat

(Nápěv:„Když jsem k vám chodíval přes ty lesy“.)

Ještě mě v kolébce kolíbali,
ach ouvej, kolíbali,
už mně o fysice povídali,
ach ouvej, povídali.
[: Nebudu se však sužovat, :]
vždyť já z ní nemusím maturovat,
ach ouvej maturovat.

Páni muzikantiEditovat

 

2. „Šutrologie“ mi v hlavě leží,
pětce z ní uniknu jenom ztěží.
Tančit znám tango, waltz v každém vedru,
neznám však triakry z tetraëdru.

MaturitníEditovat

 

2. Už si sedám k zelenému stolu,
tenkrát už doopravdy jsem dospělá;
ještě nejste, slečno kandidátko
ještě nejste docela.

3. Už násvšecky od matury vedou,
tenkrát už doopravdy jsem dospělá;
touto chvílí, slečno absolventko,
dospělá jste docela.

 

Matura se blížíEditovat

 

2. S Bohem, milá máti, já jdu k matuře,
jestli při ní prasknu, visím na šňůře.
To nic, to nic, to nic nedělá,
co se pokazilo, napravit se dá.

3. A když mně přivedli, před zelený stůl,
tu jsem teprv viděl, jak jsem velký v..
To nic …

4. Kantor se mě zeptal, kdo to Caesar byl,
vždyť já jsem s tím pánem jakživ nemluvil.
To nic …

5. Pragmatická sankce? O je, o jemine!
Všechno jsem se učil, jenom tohle ne.
To nic …

6. A kdy Karel IV. slavně panovalTo nic …,
kdybych já to věděl — tenkrát jsem stonal.
To nic …

7. Povězte mi, pane, co je chemie?
Prosím, tohle zvíře u nás nežije!
To nic …

8. Povězte mi, pane, co je krokodil,
to je zvíře které přeplavalo Nil.
To nic …

10. Tahle maturita, to je na nás mor,
vždyť študák je tu sám, na něj celý sbor.
Aj, to nic …

Zelené laviceEditovat

(Nápěv: „Zelení hájové“.)

1. Zelené lavice a černavé třídnice
bývaly jste mého srdce potěšení;
ale teď zlý je čas, konference je tu zas,
aby tyhle vynálezy sebral ďas.

2. Dostal jsem lísteček s vykřičníky bez teček
a pod nimi samých kulí dlouhý sloupeček;
ten lísteček složený,
v rohu kolkem zdobený,
ten mi dali profesoři pro potěšení.

ŠtudákEditovat

 

2. Ráno jde do školy jakoby štván,
holá …,
u dveří čeká naň vousatý pán,
holá …

3. Notýsek z kapsičky vytahuje,
holá …
pyšně si po třídě vykračuje,
holá …

4. Povězte, študente, povězte nám,
holá …
co jsem já na dnešek uložil vám,
holá …

5. Študent se za uchem poškrabuje,
holá …
souseda za kabát potahuje,
holá …

6. „Jak já to, vašnosto, věděti mám,
holá …
když vy to, vašnosto, nevíte sám,
holá …“

7. Dávno již zapomněl vousatý pán,
holá …
že když byl študentem, neuměl sám,
holá …

Před zkouškamiEditovat

 

2. A kdo má srdce bol,
ať pije alkohol,
a kdo má ještě víc,
ať pije slivovic. Hej …

3. A kdo je pitomej,
ať pije petrolej,
a kdo je ještě víc,
Ať pije šaratic. Hej …

Letěla husičkaEditovat

 

2. Spadla do potoka, plula proti vodě,
nevěř, holka, nevěř, lásce študákově.

3. Co je do kanónu, když v něm není díra,
co je do panenky, když má inženýra.

4. Co je do omáčky, když v ní není knedlík,
co je do panenky, s kterou chodí medik.

5. Co je do zahrady, když tam není trávník,
co je do panenky, s kterou chodí právník.

6. Co je do pokoje, když v něm není sofa,
co je do panenky, když má filosofa.

7. Co je do Římana, když mu chybí tóga,
co je do panenky, když má theologa.

8. Co je do chlívečka, když tam není tele,
co je do panenky, když má učitele.

9. Co je do sedláka, který málo orá,
co je do panenky, když má profesora.

10. Študák ten miluje, dokud študýruje,
ale až je pánem, tak je s láskou amen.

11. Z toho si, panenky, vemte naučení,
která má študáka, že po ní nic není.

Ti studenti jsou zvláštní stavEditovat

(Nápěv podle Hašlera: „Copak je to za vojáka?“)

1. Ti studenti jsou zvláštní stav,
jenž daní neplatí.
To proto snad, že tatíci
se za ně naplatí.
Teď lépe je jít ševcovat,
knedle vařit, prádlo prát,
jenom ne pro vše na světě
jíti studovat.
    cha, cha, cha

Refrain:

Studenti jsou jará chasa,
hájí věrně starých práv.
Nelíbí se jim však basa,
ani školní paragraf.
Student ten se nesmí bát,
i když chce mu kantor hrát.
Musí umět všecho robit
i kantory zlobit,
jen ne studovat.

2. Když vytažen je k tabuli,
tu zkoušený je hned
a desetkrát se rozmýšlí,
než řekne odpověď.
Však kantor někdy nečeká,
pumou chlapce poleká,
ať mu doma tatík za to
notně naseká.
    cha, cha, cha

Refrain.

3. Když skandování eposu
mu hrozí zlámat vaz,
tu vymlouvá se na chladno,
že nemá řádný hlas.
Však večer je ho slyšeti
vyznávat lásku děvčeti,
že nevěřil by kantor sám,
jak umí křičeti.

cha, cha, cha

Refrain.

4. Kdo poznati chceš život náš,
jak prudí naše krev,
jen přijď a zaplať od šenku
a uslyšíš náš zpěv.
My zpíváme jen vesele,
od neděle do neděle
až řinčí okna, sklenice
a praskaj' šindele.
    cha, cha, cha.

Refrain.

5. Ač maturita před námi,
to však nic nevadí
a ke stolum se šenkovním
každý rád posadí.
Když šumí mokem sklenice,
tu počítáme rovnice,
kdo ze všech těch iks ypsilonů
vytáh' nejvíce.
    cha, cha, cha.

Refrain.

Paní profesorkaEditovat

(Nápěv: „Split“.) Snad si vzpomínáte, paní profesorko, že vám bylo někdy v dětských letech horko jak nám, když jste na stupínku v nebezpečí stála, a kule s tak jako my nyní bála — pám!

Merci beaucoup, asseyez-vous vůbec nic neznáta, s'il vous plait ať je klid teď řečí dost máte. Ale tady když vyvolán jak ryba mlčíte, úmluvu s vámi mám, postupku dám. To my opice veliké jsme byly, ale přece jsme se vždy naučily. Panská třída ta je hrozná, života v ní není, všichni jsou jak němí a mě to štve. </poem>

U tabule dítě stáloEditovat

(Nápěv: „Volha, Volha“.)

1. U tabule dítě stálo
zplna hrdla mlčelo.
Nad rovnicí, jak se zdálo,
kvadratickou trčelo.

2. Nu tak řešte, zde je křída,
zde je cirkl, lineál,
v tichu tone celá třída
a kluk taky neví dál.

3. A zas nad tím trčí všichni.
„I bodejž vás sršeň sám,
že na vás, vy nezbedníci,
direktora zavolám.“

4. „Pojďte, pane direktore,
vemte si ty mamlasy!“
Vtom se dveře otevřely,
starej vchází do klasy.

5. Malý, hnědý, tváře divé,
used' v zadní lavici,
„Buď nám nebe milostivé,“
šeptají rty v zimnici.

6. Flek za flekem padá v rytmu,
bez vteřiny váhání.
Na hledání logaritmů
kantor kluky zahání.

7. By zachránil kantor třídu,
primus, hle, je vyvolán,
sotva však se dotek' křídy,
také jemu flek je dán.

8. „Vidíte ho, co mi dělá!
Ustup, kluku, to je hnus!“
V tichu zase klasa celá
a v notesu další kus.

9. Kdo to vidí, ten se stydí.
Ředitele jímá vztek.
„Hrome, vždyť vy nejste lidi,
lidi, vy jste dobytek!“

10. Ve mdlobách tu kantor leží.
Ze vzteku ho trefil šlak.
Starýho pak ještě stěží
vzkřísil trouba — saniťák.

Jaká rozkošEditovat

 

Welche Freude, welche Freude ist die Liebe
mit der Tochter des Pastors.
Oh wuderschöne, oh wuderschöne
ist die Tochter des Pastors.

Tís hedoné, tís hedoné ést fileísthai
syn thygátri poiménos.
Ó thaumadzoméne, ó thaumadzoméne
ést thygáter poiménos.

Quae voluptas, quae voluptas est amare
cum filia pastoris,
Ó mirabunda, ó mirabunda
est filia pastoris.

Quel est plaisir quel est plaisir est-il amour
avec belle fille du pasteur;
ó quelle est belle, ó quelle est belle
est-elle belle fille du pasteur.

Čimborasso, čimborasso, čimborasso,
čimborasso, čingetaj,
ó Himalaja, ó Himalaja,
čimborasso, čingetaj.

Sinus, tangens, sinus, tangens,
sinus, tangens, logarithmus cotangens.
Ó sinus tangens, ó sinus tangens,
logarithmus cotangens.

Páka, kladka, páka, kladka, páka, kladka,
nakloněná rovina.
Ó klíne, šroube; ó klíne šroube,
kolečko na hřídeli.

Datle fíky, datle fíky, datle fíky,
pomeranče, citrony;
ó makarony, ó makarony,
pomeranče, citrony.

Woley, pingpong, woley, pingpong, woley, pingpong,
společenská zábava,
ó tancování, ó tancování,
to je někdy otrava.

Tu ten kámen, tu ten kámen, tam ta cihla,
tu ten kámen, cihla tam.
Ó tam ten kámen, ó tu ta cihla,
tu ten kámen, cihla tam.

Amavi Te, puellaEditovat

 

Gaudeamus igiturEditovat

 

2. Vivat Academia, vivant professores,
vivant membrum quotlibet,
vivant membra quaelibet,
omnes sint in flore.

3. Vivant omnes virgines
graciles, formosae.
Vivant et mulieres,
tenerae, amabiles,
bonae, laboriosae.

4. Vivat nostra societas,
crescat una veritas,
floreat fraternitas,
patriae nostrae prosperitas.

5. Vivat et Res Publica
et qui illam regit.
Vivat nostra civitas,
maecenatum charitas,
quae hic nos protegit.

6. Vita nostra brevis est,
brevi finietur,
quatit mors velociter,
rapit nos atrociter,
nemini parcetur.

BacalariaEditovat

 

2. [: é, é, é dies feriae :]
ó beata tempora,
ibimus in nemora
é, é, é dies feriae.

3. [: í,í,í finis studii :]
ó beata tempora,
ibimus in nemora
í,í,í finis studii.

4. [: ó, ó ó pleno populo :]
ó beata tempora,
ibimus in nemora
ó, ó ó pleno populo.

PijáckáEditovat

 

Tremuerunt montesEditovat

 

2. O iuventus mea,
mea carissima,
[: [: classicos lectabam. :]
puellas amabam. :]

3. Anni iuventutis,
quasi vos amavi,
[: ego vos perdidi
ubi estis ubi
anni iuventutis. :]

4. Et lapis in aqua
saepe convertitur,
[: [: sed mea iuventus :]
numquam revertitur. :]

Domine, domine prelateEditovat

I. A. Domine, domine prelate!
B. Quid vis?
A. Bibere.
B. Quid nam?
A. Bonam cerevisiam.
B. Ad cuius salutem?
A. Ad salutem meam.
B. Tu, Grobiane, Grobiane, Grobianissime, cur ad salutem tuam et cur non ad salutem meam.
A. Ergo bibo ad salutem meam, ad salutem tuam et ad salutem omnium conchlastatorum.

Ergo domine Bacche,
da nobis hand bonam cerevisiam bene vypíre
et cum policaitibus ad šatlavam obscuram ire nemusíre
et nullam opikam magnam habere.

Ergo domini clarissimi et honesteissimi bibere incipite.

II. A. Domine, domine prelate! — B. Quid vis? — A. Fajčare. — B. Quid nam? — A. Unam bonam Egyptkam, bonam Vlastam nebo aspoň bonam Zorkam. — B. Ad cuius salutem? — A. Ad salutem meam. — B. Tu, Grobiane, Grobiane, Grobianissime, cur ad salutem tuam et cur non ad salutem meam. — A. Ad salutem meam, ad salutem tuam et ad salutem omnium confajčatorum.

III. A. Domine, domine prelate! — B. Quid vis? — A. Amare. — B. Quid nam? — A. Unam pulchram puellam. — B. Ad cuius salutem? — A. Ad salutem meam. — B. Tu, Grobiane, Grobiane, Grobianissime, cur ad salutem tuam et cur non ad salutem meam. — A. Ad salutem meam, ad salutem tuam et ad salutem omnium conamatorum.

Po každém zpívaném rozhovoru zpívá se: In silvis resonant (str. 5).

Píseň tábora v Kostelním VydříEditovat

(Nápěv: „Hospůdko, hospůdko malá“.)

1. Dokonal už zase
školní vědy rok
a v plné své kráse
mládí slyšet krok.
Nacpaly se kufry,
taťka prachy dal,
[: věda lehla doma do almary —
tábor zavolal: jó, jó, jó. :]

Refrain:
Tábore, tábore drahý,
ty místo vytoužené,
k tobě se vzpomínky draly
z mé hlavy umořené.
Tangens, když krvavě řádil,
kosinus bolestně řval,
kantor, když vědecké na máry ns svalil,
v mém srdci ty jsi zůstal.

2. Ráno kohout zpívá,
vše jde po práci.
Táboračky zívaj
na svém kavalci.
Jó, teď škola není,
srdce zajásá,
[: logaritmy spinkaj doma v pensi,
hejsa — hopsasa, jó, jó, jó. :]

3. Mnohá večer vzdychá,
řeší problémy.
U srdce jí píchá,
že je vzdálený.
Když hvězdičky svítí,
holka rozmilá,
[: umlč srdce táborovým vdolkem,
važ si tábora: jó, jó, jó. :]

4. Všechno jenom smíchem
vždycky začíná.
Ne jak smutným vzdychem
školní hodina.
Rybník s loďkou čeká,
lesy volají …
[: Tábor táhne, do kopečka heká
a rty šeptají: jó, jó, jó. :]

Až nám budeEditovat

 

Až nám bude osm, osmdesát osm, osmdesát osm let, potom budou naše ustarané kosti, budou v hrobě práchnivět. Cararara …

Až nám bude devět, devadesát devět, devadesát devět let, potom budou z našich zpráchnivělých kostí, superfosfát vyrábět. Cararara …

Až nám bude deset, sto a ještě deset, sto a ještě deset let, potom budou děti, děti našich dětí, dětem o nás vyprávět. Cararara …

Když jsem já šel domůEditovat

 

[: Držel v ruce kámen, :]
[: křičel „Já tě praštím“. :]

[: Myslíš, že tě neznám, :]
[: ty jsi Honza z fary. :]

[:Chytil jsem ho pod krrrk, :]
praštil jsem s ním o zem
a pak jsem šel domů.

Generál LaudonEditovat

 

Halt! Wer da? — Generál Laudon jede skrz vesnici …

Halt! Wer da? — Eine Patrolle. — Was für eine Patrolle? — Generál …

Halt! Wer da? — Eine Patrolle. — Was für eine Patrolle? — Die Regimentspatrolle! — Generál …

Halt! Wer da? — Eine Patrolle. — Was für eine Patrolle? — Die Regimentspatrolle! — Was für die Regimentspatrolle? — Generál Laudonspatrolle. — Generál …

HercegovinaEditovat

 

Už je, moje milá, konec lásky tý,
už já musím narukovat k infanterii.

Infanteria, to je chlouba má,
ta musela bojovat za císaře pána.

Za císaře pána, jeho rodinu,
ta musela vybojovat Hercegovinu.

Hercegovina, širá rovina,
tu musela vybojovat infanteria.

Tamhle pod strání, „šnelcug“ uhání
a na stráni se skrývají mohamedáni.

Mohamedáni, to jsou pohani,
kalhoty maj' podkasaný, plivaj' do dlaní

A ty Turkyně, tlustý jak dyně,
císař pán je nerad vidí ve své rodině.

Osmá baterieEditovat

 

Živio, živioEditovat

(zdravice)