Údaje o textu
Titulek: Modlitba
Autor: František Xaver Šalda
Zdroj: Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 43.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Ten pocel, jejž jsem v rakvi vdech’ Ti na čelo,
    mně ve vteřinu vrať, jež poslední z mých chvil,
    až srdce stane tep a stichne bouře žil
    a temno bez konce se na zornice sechvělo.

Až střemhlav v tmu se zřítím, do propasti nežití,
    mne obejmi Tvá myšlenka, ve vítr ducha změněná,
    a přes propast mne přenes, jak zde nosí ramena,
    bych v třetím nebi uzřel zjev Tvůj hvězdami se sněžiti.

A každý čin Svůj zemský ukaž mně pak v tvaru rozvitém,
    v němž dorosť možnosti té poslední, jak Tvůj ji pojal duch,
    i nová díla Svá, po vzoru nových snů a názorů a tuch
    a jimiž za tisíce let rozkvete teprv’ zem.

A radost svobody mně zjev, jež vyrazila z otroctví,
    jak pod sněhem stvol někdy tráva toužně vyžene,
    a bouřnou slávu krásy, na zemi kdys podle rdoušené,
    i záři pravých obětí a naplněných proroctví.

A nové dráhy vytyč tvorbě mé, zjev tvar mých nových sil
    a Boha viděti mne uč, kde skrytost Jeho největší;
    a jas Tvůj ať svou prostou jsoucností mne přesvědčí
    o ducha blaženství, jenž věčnosti se dotvořil.

A světlou radostí, jež tváře Tvé buď výraz ustálý,
    mi poznat dej, že všecky člověčího ducha výboje
    jsou jen ku zmnožení a vzrůstu nebeského pokoje
    v těch duších přešťastných, jež Bohu v pokoře se oddaly.