Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/63

Tato stránka nebyla zkontrolována

O tom pak, zda jest to pravdepodobné čili nic, pochybujícímu jest souditi, jak bylo ukázáno v předchozí hlavě v devátém odstavci. Takto, pravím, věci se mají ve stavu přirozeném. Avšak v občanském stavu, kde jest moc, která může donutiti obě strany, ten, kdo dle smlouvy má plniti první, bez odporu plní první, protože odpadá příčina, která v něm vzbuzovala strach z neplnění druhého, kdyžtě tento může býti donucen.

12. Z toho důvodu, že při všech dobrovolných darech a smlouvách se vyžaduje, aby přenášené právo bylo přijato, vyplývá, že nikdo nemůže smlouvy činiti s tím, kdo neprohlásí, že přijímá. Nemůžeme tudíž činiti smlouvy se zvířaty, ani jim dávati neb od nich bráti nějakého práva, protože jim schází řeč a rozum. Rovněž nemůže nikdo úmluvy činiti s Bohem, neb se mu zavázati slibem, leč pokud jest mu zjevno ze Svatého písma, že dosadil určité lidi, kteří jsou zmocněni přijímati takové sliby a úmluvy, jsouce na místě božím.

13. Oni tedy slibují nadarmo, kdo jsou ve stavu přirozeném, kde nejsou vázáni nějakým občanským zákonem, leč by zcela jistým zjevením byla jim oznámena vůle boží přijmouti jich slib neb smlouvu. Neboť odporuje-li to, co slibují, zákonu přirozenému, nejsou vázáni svým slibem; nikdo zajisté není vázán vykonati nezákonný Čin. Je-li však to, co jest slíbeno, poručeno některým zákonem přirozeným, neváže jich jejich slib, nýbrž zákon sám. Byl-li by kdo před svým slibem svoboden činiti to neb nečiniti, jeho svoboda trvá, protože k tomu, aby se kdo zavázal slibem, vyžaduje se veřejně prohlášené vůle zavazujícího, která v našem případě se nepředpokládá. jmenuji pak zavazujícím toho, jemuž někdo jest vázán, a zavázaným toho, kdo jest vázán.

14. Smlouvy dějí se toliko o takých věcech, které jsou z oboru našeho uvažování. Neboť nemůže býti žádná smlouva bez vůle smluvčího. Vůle pak jest poslední úkon toho, kdo uvažuje, a proto smlouvy týkají se toliko věcí možných a příštích. Nikdo tudíž svou smlouvou nezavazuje se k nemožnosti. Ač často smlouvou uzavíráme činiti takové věci, které tehdy zdály se možny, kdy jsme je slibovali, které však