Rozdvojená mysl.
Myselko, mysel má,
aj, kady ty mně chodíš?
Kady mně ju, švárný
aj šohajíčku, vodíš?
Myselko, mysel má,
ideš na dvě strany,
jedna za šohajkem,
druhá, nevím kady.
Odpadlý od srdce.
Dívča, dívča laštovička,
vídal sem ťa od malička,
a ešče ťa kolébali
a už ťa mně slubovali.
Šohaj, šohaj laštovička,
odpadéľs mi od srdečka,
jak od srdca tak od lásky
jak to jabko od halúzky.
Lavečka.
Ta naša lavečka,
aj už sa polamala,
co sem ze synečkem
aj na ní sedávala.
Byla to lavečka
aj z dřeva olšového;
byl ten můj syneček
srdenka falešného.
Ta naša lavečka
na dvé sa rozdělila,
že naše srdenka
obě dvě rozlúčila.
Ty naša lavečko,
aj zrůstni sa mi ešče,
starodávný galán,
aj navrať sa mi ešče!
Jediná pomoc.
Jenom ty mně, má panenko pověz,
kam ty ráno na travěnku půjdeš?
A já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka,
zelená se tam pěkná travička.
Zelenej se, travěnko zelená,
rozlívej se, voděnko studená!
Rozlívej se, rozlívej, po hladkém kameni,
nastalo mně s milú rozlúčení.
Rozlúčení, co je to těžká věc,
to je horší, nežli jaká bolesť!
Od bolesti zelená, zelená bylinka,
od lúčení je pravá ručenka.
