nulosti, k vysýchání moří, k vynořování se písčitých nánosů, k slizkému a lepkavému životu, jenž se nalézal na jejich okrajích ku přeplněným lagunám, ke sklonu mořských tvorů zachrániti se na bahnitých rovinách, a k zásobám potravy, jež je tam očekávala, z čehož vznikl jejich obrovský vzrůst. »Odtud přišlo, dámy a pánové,« dodával, »ono strašlivé plemeno ještěrů, které nás dosud naplňuje hrůzou, když vidíme wealdenské nebo solenhofenské břidlice[1], které však na štěstí vyhynulo dlouho ještě před prvním objevením se lidstva na této planetě.«
»To jest otázkou!« zahřměl nějaký hlas na podiu.
Pan Waldron dbal přísné kázně a při tom měl dar štiplavého humoru, jak jsem ukázal při onom pánovi s červenou kravatou, jenž se ho odvážil vyrušiti. Avšak tento výkřik se mu zdál asi tak neobyčejným, že si opravdu nevěděl rady, jak se má zachovati. Tak vypadá asi přívrženec Shakespearea, když se setká se zahořklým přívržencem Bacona,[2] nebo hvězdář, když naň útočí nějaký fanatik, který se dovede pohybovati pouze na ploché zemi. Na chvíli se zamlčel a pak pozvednuv hlavu, opakoval tato
- ↑ V obou jmenovaných břidličnatých útvarech byly nalezeny až dosud nejslavnější ukázky zkamenělých, obrovských ještěrů. Pozn. překl.
- ↑ V posledních letech se uplatňoval v Anglii názor, že spisy připisované slavnému básníkovi Shakespeareovi, napsal vlastně lord Bacon. Pozn. překl.
