se uveřejniti těchto článků, když bych nemohl přivésti do Anglie důkazů. Jinak bych byl vysmíván jako novinářský Prášil všech dob. Nepochybuji, že pociťujete totéž a že byste nechtěl dáti v sázku veškerou vážnost ‚Gazety’ uveřejněním tohoto dobrodružství, dokud bychom nemohli čeliti sboru kritiků a nevěřících, který by byl takovými články nutně probuzen. A proto musí tato podivuhodná událost, která by v našem starém listě tvořila tak krásný, úvodní článek, zůstati v redaktorském stolku, až nadejde její doba.
A přece se odehrálo vše rychlostí blesku a pak se již neudálo nic, kromě toho, že nám zbylo naše přesvědčení.
Stalo se totiž tohle: Lord John zastřelil jedno ažuti[red 1] – jest to malé zvíře, podobné vepři — a když jsme polovinu své kořistí dali Indiánům, pekli jsme si druhou polovinu na ohni. Jakmile se setmí, jest zde dosti chladno a proto jsme se seskupili všichni blízko ohně. Noc byla bezměsíčná, avšak svítilo několik hvězd, takže na krátkou vzdálenost bylo přes planinu přece trochu viděti. A náhle z této tmy a z této noci vrhlo se něco k nám a šumělo to jako letadlo. Celá naše skupina byla na okamžik pokryta jakýmsi baldachýnem kožnatých křídel a já jsem na okamžik zahlédl dlouhý, hadovitý krk, divé, červené a chtivé oči a veliký klapající zobák, jenž byl k mému úžasu naplněn malými lesknoucími se zuby. V příští chvíli to zmizelo — a zároveň také naše večeře. Veliký černý stín, na
