Stavby Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického v Praze
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Stavby Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického v Praze v letech 1920-1923 a Průmyslová tiskárna na Letné |
| Autor: | Josef Záruba-Pfeffermann |
| Zdroj: | Kapitoly o průmyslu Pražského kraje. Praha : Spolek československých inženýrů, 1925. str. 257-270. |
| Vydáno: | Spolek československých inženýrů, 1925 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
KONCENTRACÍ PRŮMYSLU cukrovarnického při rozpadu Rakouska v našem státě, při úplném rozvratu hospodářském i politickém v Evropě, přišel na dosavadní pracovníky tohoto
oboru strašlivý úkol, zachránili obě ohrožené kampaně pro náš vojnou zdecimovaný národní majetek a celý průmysl před zkázou.
Tím, že podařilo se celý ohrožený průmysl na ráz soustřediti v jediné pevné organisaci, pod vedením dr. G. Heidlera a zasloužilého seniora průmyslu dr. Karlíka, byla rozřešena daná úloha skvělým způsobem, který dodnes není náležitě ani politicky, ani hospodářsky doceněn.
Ale nejen to, vedoucím činitelům podařilo se využití příznivé světové konjunktury a opatření prostředků k tomu, aby opatřeny byly budovy pro všechny potřeby nové centrály cukrovarnické v Praze, a to:
1. Cukrovarnický výzkumný ústav na Vořechovce.
editovatAutor provedl v roce 1919 všechny přípravné práce pro tento ústav, jehož hlavní úlohou jest vedle běžné vědecké práce pro průmysl cukrovarnický opatřiti pracovnu většího stylu než laboratorního pro mimořádné velké úkoly průmyslu, kde by dal se provésti každý pokus laboratorní ve větším měřítku polofabrikátorsky.
Ústav zabírá celý blok o výměře 7000 m2; na této ploše svahující se od jihu k severu, vytvořeny dva dvory o nestejné výšce, na jichž rozhraní, přibližně uprostřed pozemku, umístěna jest hlavni budova.
Tato jest opatřena všemi nejmodernějšími zařízeními technickými, obsahuje celkem 114 místnosti, má ústřední topení kombinované a
Obr. 3. Mechanická dílna v cukrovarnickém ústavu.
Obr. 4. Skleník oddělení pro hygienu řepy v ústavu cukrovarníckém.
Obr. 5. Řadový činžovní dům na Letné, s velkými byly. Půdorysy 2. patra.
Stavba jest cihelná se stropními konstrukcemi betonovými, krytina částečně prejzová, částečně dřevocementová a plechová. Průčelí jsou provedena z bílých, rohateckých cihel, šedé umělé omítky škrabané a umělého kamene barvy šedé žuly. Sokly, ohradní zeď a zdi venkovských schodišť jsou provedeny ze struskových cihel.
Přístup k hlavni budově děje se vjezdem a vstupem ze strany jižní [horní] pozemku, vedoucí k čestnému dvoru před hlavním vchodem ústavu.
Na straně východní tohoto dvora, spojená přechodem s hlavní budovou, stojí víla ředitele ústavu, s přilehlou zahradou v jihovýchodnímu cípu, V přízemí jejím jest velká jídelna se zimní zahradou, knihovna, vstupní síň se schodištěm do patra, se šatnou a toaletou, kuchyň se zásobárničkou a přípravnou.
V podkroví jest ložnice s příslušenstvím. Ze schodišťové podesty vede klenutý přechod do hlavní budovy a k pracovně ředitele ústavu. Na západ. straně čestného nádvoří, proti vile ředitelově, jest umístěn vegetační sklenník a veliká plocha, rozdělená na políčka, pro pokusy kultivační. Západní stranu celého pozemku zabírá obytná budova jednopatrová s podkrovím pro úředníky ústavu, se samostatným přístupem z ulice na západní straně, zahrádkou a krytou besídkou na jižní straně, dvorem a zelinářskou zahradou, která tvoří zároveň reservu stavební na straně severní.
Na severní straně hlavní budovy jest manipulační nádvoří ústavní s vjezdem od východu a s jednopatrovou garáží, obsahující dva byty zřízenců o kuchyni a pokoji s příslušenstvím a přízemní oddělení pro dva automobily s dilnou, skladištěm a skladištěm benzinu. Zbytek severní části pozemku zaujímají zelení osázené svahy a zelinářská zahrada.
Obr 5a. Řadový činžovní dům na Letné, s velkými byty. Půdorys přízemí
Za daných kritických poměrů obytných v Praze v letech 1919 a dále bylo nutno energicky starati se o ubytování rozmnoženého personálu, proto na Letenské pláni, nad Štolou Rudolfovou, vystavěny byly v letech 1921-22 dva činžovní domy pro úředníky spolku cukrovarnického, Výstavbě věnována byla zvláštní péče, neboť budoucí zastavění Letné, jistě monumentální, vyžaduje velkorysosti.
Řadový dům činžovní s velkými byty řešen jest jako palácová vila; těžiště celého půdorysu bylo vyřešení prvého patra, jež připojeným zahradním křídlem rozšiřuje komfortní byt prvého patra do přízemí velkou zahradní jídelnou a spojuje přímo byt se zahradou zvláštním schodištěm. Servírování do zahradní jídelny z kuchyně, umístěné ve dvorním křídle prvého patra, děje se výtahem na jídlo, Tento byt tvoří úplně samostatnou část se zvláštním provozem, vlastními, zcela oddělenými sklepy a bohatým příslušenstvím, takže jedině hlavním vstupem ze společného schodiště zachovává ráz domu činžovního. Ve druhém patře jest opět samostatný byt, ovšem bez zahradního křídla V ostatních patrech jsou vždy dva byty a ve čtvrtém patře pamatováno jest na byty pro svobodné úředníky. V domě jest výtah, ústřední topení centrální, ohřívání vody a vyssávač prachu.
Kuchyně a koupelny jsou dokonale vyzbrojeny a při zařizování jich dbáno estetických a hygienických požadavků. Zvlášť dokonalým zařízením společné strojní prádelny a žehlírny byly domácí práce v jednotlivých bytech značně ulehčeny.
Pří stavbě domu použito bylo vesměs betonových konstrukcí. Průčelí vyznačuje se architektonicky bohatou plastikou, jež docílena byla prolomením průčelní zdi a vytvořením krytých balkonů u bytů prvého, druhého a třetího patra, pro osvěžení obytných místností a pro jedinečně krásnou vyhlídku. Čtvrté patro řešeno jest mansardovitě z ohledů výškových.
Hlavní motiv architektonický tvoří vchod, který, jak svojí jednoduchou a výraznou plastikou tak i sochařskou výzdobou, náležitě se zdůrazňuje. Celé průčelí provedeno jest z umělého kamene, podhledy hlavní římsy a balkonových podest obloženy jsou barevnou mosaikou. Klempířské práce jest měděné. Ornamentální práce na kovaných mřížích železných jsou z plechu měděného a částečně v ohni zlacená. Střecha jest prejzová. Hlavní vchod ornamentální výzdobou pokračuje do vestibulu, který obložen jest sliveneckým mramorem. Zajímavé vyřešení vstupu a vestibulu k hlavnímu schodišti a výtahu má palácový ráz.
Rohový dům činžovní jest pro menší byty, s moderním vnitřním zařízením. Konstrukce jsou betonové. Klidné průčelí navazuje architektonický na řadový dům hlavní římsou a soklem, Roh vyřešen arkýři, které vyžadují plastiku řadového domu. Římsy a sokl budovy provedeny jsou z umělého kamene a jsou kamenicky opracovány; ostatní plochy omítnuty jsou umělou škrábanou omítkou.
III. Průmyslová tiskárna na Letné.
editovatPlány i stavba »Průmyslové tiskárny« na Letné v ulici Dobrovského byly provedeny v roce 1921 a 1922. Celá budova o uliční frontě dlouhé 50,15 m jest průjezdem rozdělena na menší část obytnou s kancelářemi v přízemí a v I. patře a s byty pro úředníky tiskárny, a na větší část vlastní tiskárny, která jest tvaru U, s kratšími křídly kolmými k ulici a s možností rozšíření v přízemí o velkou strojovnu jimi sevřenou.
Tiskárna jest umístěna v přízemí, třech patrech a podkrovní části. Dělí se na část vlastní a oddělení reprodukční. V přízemí, přibližně v úrovní chodníku, jest velká strojovna, v I. patře barvotiskové stroje, v II. patře sazárna a ve třetím patře knihárna a skladiště. Část reprodukční se nachází ve dvorním křídle se samostatným schodištěm a výtahem s konstrukcí nosnou, nezávislou od budovy, aby se otřesy nepřenášely do reprodukčních sálů. V podkroví jest reprodukční atelier s dvěma terasami, Při průjezdu jest lože vrátného tak umístěno, že může tento kontrolovati vstup do části obytné a kanceláří, i do vlastní tiskárny a do manipulačního nádvoří, odděleného od dvorku obytné budovy. Vstup do tiskárny jest z nádvoří, Na něm jsou umístěny garáže a jídelna pro dělnictvo, kde se toto může zdržovati v poledni přestávce. Zbývající plochu vyplňuje zeleň trávníků a keřů, Kotelna ústředního topení teplou vodou nachází se v suterénu, sklad paliva pod průjezdem a částí dvora. Pro teplou vodu v šatnách a umývárnách, umístěných v každém patře u schodiště, jsou zařízený automatické aparáty. Těžký výtah nákladní jest přístupný z průjezdu, Před vstupem ze dvora byla zřízena u průjezdu zasklená střecha, takže všechna doprava surovin i zboží jest chráněna před nepohodou. Zastavěná plocha tovární částí tiskárny činí 960 m2, části obytné 250 m2. Konstruktivní výšky pater tiskárny jsou 4,80-3,80 m, Veškeré stropní a sloupové konstrukce jsou betonové. Střecha jest kryta dřevocementem, nad obytnou částí prejzy, Fasáda jest provedena ze škrabané, šedé omítky, umělého kamene a režného zdiva z červených leteckých cihel. Sokl jest obložen modrou slezskou žulou.
Je patrno, že výstavba tak choulostivých, rozsáhlých staveb jedinou technickou kanceláří znamená ohromný kus organisátorské práce, kterou cukrovarnický průmysl prospěl znamenitě ku konsolidaci rozvrácených poměru poválečných v republice, kterážto věc také ještě nebyla dostatečně po zásluze oceněna.
Předkládaje veřejnosti ponejprv v celku obrazy tohoto cyklu staveb, upozorňuji ještě na tu okolnost, že veškeré plány a detaily provedl jsem výhradně ve své kanceláři, kde byly dělány detaily i celého zařízení speciálního a laboratorního, a že vzdor krátké prováděcí době všecky práce zadávány byly ofertním řízením na podkladě nejméně čtyř seriosních ofert.
266
Výzkumný ústav československého průmyslu cukrovarnického v Praze.
V září roku 1923 otevřen byl v Praze-Střešovicích, »Na Vořechovce«, slavnostním způsobem nový Výzkumný ústav československého průmyslu cukrovarnického, vybudovaný nákladem Ústředního spolku Česko slovenského průmyslu cukrovarnického. Úkol nového ústavu dokonale vystihuje nápis pamětní desky, umístěné ve vestibulu hlavní budovy ústavu, který zní: Ústřední spolek československého průmyslu cukrovarnického vybudoval tento Výzkumný ústav, aby získal a otevřel cukrovarnickému průmyslu veškeré pomocné zdroje vědecké.
Výzkumný ústav navazuje na tradice výzkumné stanice cukrovarnické, založené roku 1896 při České vysoké škole technické v Praze, nadšenou obětavostí profesora Dra h. c. Karla Preise".
Průmysl cukrovarnický v Čechách byl jedním z prvních, který ocenil význam a hodnotu vědeckého badání a pokusnictví. Jíž v třicátých letech minulého století zabýval se vědeckými výzkumy profesor polytechniky Karel Balling, roku 1859 založena na Zbraslavi první výzkumná stanice, sloužící výhradně průmyslu cukrovarnickému. Stanice tato byla sice v r. 1871 přeložena do Vídně, ale v Čechách, kde cukrovarnictví dosáhlo největšího rozvoje, nepřestalo se ani pak vědecky pracovati, a snaha po založení vlastního vědeckého ústavu, který by umožnil co nejužší styk vědy s praksí, projevuje se v kruzích průmyslových i vědeckých. Zásluhou profesora Karla Preise, podporovaného zejména G. Hodkem a H. Karlíkem, došly tyto snahy uskutečnění, a r. 1896 založena Spolkem pro průmysl cukrovarnický v Čechách Výzkumná stanice cukrovarnická, zatím při Českém vysokém učení technickém v Praze.
Rok 1918, který přinesl našemu státu samostatnost, způsobil značné změny v organisaci cukrovarnického průmyslu: ze 204 cukrovarů bývalého mocnářství zůstává 183 závodů na území republiky a tyto sdružují se jíž v červenci 1919 v Ústřední spolek Česko-
267
slovenského průmyslu cukrovarnického v Praze, Ještě téhož roku rozhoduje se výbor Ústředního spolku za předsednictví presidenta Ing. Dr. h. c. Hanuše Karlíka, na podnět jednatele Dr. Gustava Heidlera, k vybudování nového ústavu, který by převzal úkoly výzkumné stanice, nevyhovující již zvětšeným nárokům vzkvétajícího cukrovarnického průmyslu. K realisaci tohoto rozhodnutí přikročeno ihned. Již v září 1919 počato se stavbou základů ústavu v Bubenči »Na Zátorce«, avšak práce tyto musily býti na základě rozhodnutí regulační komise zastaveny. V náhradu za utrpěné ztráty nabídla obec pražská Ústřednímu spolku za výhodných podmínek nové, rozsáhlejší a vhodnější staveniště ve Střešovicích »Na Vořechovce«, v čele kolonie rodinných domků.
Tím získáno definitivní staveniště o výměře téměř 7000 m2, na místě sice poněkud odlehlém, ale jinak úplně vyhovujícim, a přikročeno k vypracování plánů. Tyto provedl za nejužší součinnosti úředníků Výzkumné stanice, jmenovitě ředitele Vl. Staňka a správce Ing. K. V. Zieleckého, úř. aut. civ. Ing. J. Záruba-Pfeffermann, jemuž svěřeno i provedení stavby. S úpravou pozemků a kopáním základů počato v srpnu 1920, v září 1923 odevzdán hotový ústav svému účelu.
Výzkumný ústav cukrovarnícký sestává ze čtyř budov: budovy hlavní, obsahující laboratoře a pracovny, obytné budovy s osmi byty pro úředníky a zřízence, vily pro ředitele a garáži spojených se dvěma byty pro mechanika a šoféra. Celý komplex obklopen je zahradami jednak ozdobnými, jednak pokusnými; tyto doplněny jsou vegetačnim skleníkem. Hlavní budova, obsahující laboratoře a pracovny vědecké, je postavena na svahu, který dělí na dvě horizontální terasy, vyplněné dvory a zahradami; jižní průčelí je dvoupatrové, severní třípatrové. Se sklepy a suterénem má budova pět poschodí. Rozdělení pracoven odpovida organickému rozčlenění ústavu, který má pět oddělení: oddělení řepní, zabývající se studiem pudy a pěstění řepy; oddělení pro hygienu řepy, jehož hlavním úkolem jest badání o chorobách a škůdcích řepy a jejich potíraní; oddělení chemicko-technické, které studuje pochody chemické pří výrobě cukru a pátrá po výhodnějších a levnějších metodách pracovních; oddělení fysikálně-chemické, které řeší tytéž problémy s hlediska chemie fysikálni a oddělení strojní, studující úkol strojních zařízení cukrovarů a nejdokonalejšího využití energií.
Ze 114 místností ústavu jest 21 chemických a speciálních laboratoří; kromě těchto má každé Oddělení kabinet pro správce. Společným
268
účelům všech oddělení slouží: velká Zkušebna, vyzbrojená přístroji pro provádění pokusů ve velkém měřítku, mechanické dílny, strojovna, fotografický atelier, slevárna, destilovna, sklady, kancelář administrační a knihovna, která má nyní 5890 svazků vědeckých děl, speciálně cukrovarnických. Kromě hlavní knihovny, tvořící zároveň zasedací síň, má každé oddělení vlastni knihovnu příruční. Ústav odebírá 92 odborné časopisy, výsledky vlastních prací uveřejňuje v Listech Cukrovarnických, Zeitschrift fűr die Zuckerindustrie der čechoslovakischen Republik a výročních zprávách.
Vnitřní zařízení a výprava ústavu odpovídá rovněž jeho speciálním úkolům a byla jim věnována všemožné péče, nutná již z toho důvodu, že podobného ústavu dosud nikde nestává; i nejnepatrnější detaily, na př. pracovních stolů, digestoří, vývodů různých energií atd, přizpůsobeny jsou jeho výlučnému účelu. Rozvodná instalace vodní je rozdělena pro vodu káranskou a budoucí užitkovou a může býti přepojena na věžní nádrž, napájenou elektrickým čerpadlem z vlastní studny. Elektrický střídavý proud, dodávaný městskými Elektrickými podniky, transformuje se vlastním transformátorem na potřebné napětí 120 V, dva rotační agregáty slouží k nabíjení akumulátorových baterií 120 V a 20 V. Při poruchách elektrárny přepojuje se světlo automaticky na akumulátorovou baterii; zvláštní benzinový motor, spojený s dynamem, je zdrojem elektrické energie v případech déle trvajících poruch, Tlak plynu usměrňuje se zvláštním regulátorem na konstantní výši. Po všech pracovnách rozveden jest stlačený vzduch a vakuum, teplou vodu dodávající automatické plynové přístroje, páru přenosné i stabilní kotlíky. Ústřední topení, elektrická zdviž, pojezdný jeřáb, dokonalá kanalisace a ventilace, telefony domácí i státní doplňují výzbroj ústavu.
Laboratoře i ostatní pracovny vybaveny jsou nejmodernější a nejdokonalejší aparaturou, jakou bylo lze získati. Kromě starších přístrojů, přenesených z bývalé stanice pražské, celého inventáře zrušené výzkumné laboratoře vídeňské a vegetační stanice siebenbrunské, věnována částka dosahující výše téměř 2 mil. Kč na zakoupení přístrojů nových, takže i po této stránce je ústav vybaven co nejdokonaleji. Zvláštní bohatou dotací je každoročně pamatováno na doplnění aparatury přístroji nově vynalezenými a konstruovanými. Mezi jiným jest ústav vlastníkem základních měr a vah, získaných značným nákladem přímo od Bureau International des poids et mesures.
Při projektování, stavbě i zařízení ústavu
269 vzal v prvé řadě zřetel na výrobce a dodavatele domácí pouze některé přístroje, které se v republice nevyrábějí, byly zakoupený v cizině; Z celkového nákladu, dosahujícího téměř 17,000.000 Kč, připadá pouze necelých šest procent na nákupy v cizině. Značnou měrou obohacen byl ústavní inventář cennými dary přístrojů, součástí zařízení, knih od jednotlivců a zejména od československých strojíren.
Správu ústavu vede na podkladě zvláštního ústavního řádu výbor Ústředního spolku čsl. průmyslu cukrovarnického, resp. jednatelství spolku, iniciativně řídí ústav jedenáctičlenné kuratorium, jehož členy z řad technických pracovníků cukrovarnických jmenuje výbor spolku. V čele ústavu stojí ředitel, jemuž jsou podřízení správcové jednotlivých oddělení, adjunkti, asistenti, sekretář a úředníci administrační. Kromě sil stálých hostí ústav vždy několik dobrovolných spolupracovníků. Toho času je v ústavu zaměstnáno osm pracovníků vědeckých, deset dobrovolných spolupracovníků, tři síly administrační a šesti zřízenců. Pro místní potřeby moravských cukrovarů zřízena pobočná stanice při České vysoké škole technické v Brně, která zaměstnává dva pracovníky vědecké a jednoho zřízence.
Lze s uspokojením konstatovati, že vybudováním Výzkumného ústavu vykonal Ústřední spolek československého průmyslu cukrovarnického dílo vynikající a svého druhu jediné, jehož význam sahá daleko přes hranice našeho státu. Dílo toto, vyžádavší si mnohamilionových nákladů, provedeno bez jakýchkoli finančních podpor cukrovarnickým průmyslem pro cukrovarnický průmysl a došlo již dnes nejlichotivějšího uznání vynikajících odborníku domácích i cizích.
270