Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou/U lože

Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou Bohdan Jelínek
Dědkovi	U lože	Zimní

Údaje o textu
Titulek:	U lože
Autor:	Bohdan Jelínek
Zdroj:	Spisy Bohdana Jelínka Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha: Jan Otto 1880. s. 18 – 20.
Licence:	PD old 70

I.

Usnula tiše jako lilije,
když měsíce ji slza polije,
a v lesa tiché, snivé zeleni
kol mlčky ji tu míjí jeleni.

Usnula tiše jako krása jara,
když na luhy se bledá táhne pára,
a sychravo si lehá u toků,
jako ta bolesť k srdce hluboku.

Ubohé, dobré, hezké stvoření,
tahové v líčku žalem zmoření,
v snu hrdost časem skráň jí ozdobí
a její rysy jako Nioby.

Ubohé dítě! Kolik životů
z tvých čistých ňader oboum vzešlo tu,
a kolik slz jich ještě potřísní,
než vychovám je svojich do písní!?

Zas jedno děcko, zase píseň jedna:
beru jí tobě, tebe snící zhledna.

II.

Hlavičku níže k ňadrům bílým
a k ramínku se já ti schýlím
a opojím se pletí hebkou.

Zazvoní píseň mojí hrudí,
a tiše, ať nás neprobudí,
vzejde ti měsíc nad kolébkou.

Sny k hlavičce ti světlem svábí,
zaplete svého do hedvábí
a vloží tu síť na tvé tílko …

Hlavičku níže k ňadrům bílým
a k ramínku se já ti schýlím —
Schováme touhu za světýlko!

III.

Ramínko bílé paprsek co slunce —
Ó dítě moje, lilje na korunce,
když měsíc svítí v létě za večera,
není tak pěkná, jak tys byla včera.

Pod tebou lůžko — oblak pod andílkem,
o něhož opřel průsvitným se tílkem,
když znaven denní, suchou mdlobou vedra
křidélka složil na růžová bedra,
a úsměv v líčku, rozkoš sterou v zraku,
v lehounké loďce vyplul do oblaků.

Ramínko bílé, labuť by zasteskla,
a tvoje ňádra ta se pod ním leskla,
a k tomu vlas, co dolů k nim se točí,
a úsměv děcký těch tvých černých očí…

Sejdou se zase u břehu jak vlny
ti snové, jichž jsou myšlenky tvé plny,
sejdou se, sejdou, nebem provodí tě —
usni zas jednou, usni, moje dítě,
jen jednou. — Věř mi, lilje za večera
není tak pěkná, jak tys byla včera.