Stránka:Meir Ezofovič.djvu/366: Porovnání verzí
m oprava ocr chyb |
→Zkontrolováno: ocr typo; vypadlé slovo |
||
| Stav stránky | Stav stránky | ||
| - | + | Korektura:Zkontrolováno | |
| Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<includeonly>po</includeonly>dlahu z nuzného lůžka Abelova, a koraly Holdiny roztroušené po té slámě a červenající se skoro jako krůpěje krve? Co mu vyprávělo dívčino vřeteno, jež leželo na zemi, jsouc na dvé zlomeno, a stará, velmi stará bible starcova, roztrhaná na kusy?… Byla to dlouhá, smutná, krvavá povídka, kterouž jinoch poslouchal, maje čelo přitisknuté ku zdi chladné, děravé, a nad hlavou lámaje rukama, — byla to povídka tak dlouhá, že hodiny plynuly, a on ještě poslouchal a provázel slova její zoufalým bitím srdce a temnými, úpěnlivými výkřiky, kteréž chvílemi vycházely z jeho rtů sevřených a zesinalých… |
<includeonly>po</includeonly>dlahu z nuzného lůžka Abelova, a koraly Holdiny roztroušené po té slámě a červenající se skoro jako krůpěje krve? Co mu vyprávělo dívčino vřeteno, jež leželo na zemi, jsouc na dvé zlomeno, a stará, velmi stará bible starcova, roztrhaná na kusy?… Byla to dlouhá, smutná, krvavá povídka, kterouž jinoch poslouchal, maje čelo přitisknuté ku zdi chladné, děravé, a nad hlavou lámaje rukama, — byla to povídka tak dlouhá, že hodiny plynuly, a on ještě poslouchal a provázel slova její zoufalým bitím srdce a temnými, úpěnlivými výkřiky, kteréž chvílemi vycházely z jeho rtů sevřených a zesinalých… |
||
Kdy stanul opět v otevřených dveřích chaloupky, slunce již pozlacovalo |
Kdy stanul opět v otevřených dveřích chaloupky, slunce již pozlacovalo čásť obzoru. Kterak ve světle denním jevil se úplně změněný! Čelo jeho, přeťaté červenou čarou, bylo tak skrčené a svraštělé, jako by léta dlouhá, těžká a trnová v té noci a tohoto ranního času po něm se posunula a je zorala. Oči jeho napolo sklopené plály zasmušilostí a zoufalostí, a ruce mu sklesly jako by v nechuti anebo vysílení smrtelném… Tak stál chvíli, a bylo patrno, že fantasií a pamětí poslouchal zvuky toho hlasu, kteréž mu již na vždy dozněly, až pocítil, že jakási slabá ruka potáhla ho za oděv, a uslyšel tichý hlas řkoucí: |
||
„{{Prostrkaně|Morejne}}!“ |
„{{Prostrkaně|Morejne}}!“ |
||