Stránka:Meir Ezofovič.djvu/198: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Porovnání se starší verzí

@@ Stav stránky / Stav stránky @@
-Korektura:Nebylo zkontrolováno
+Korektura:Zkontrolováno
@@ Tělo stránky (pro transkluzi): / Tělo stránky (pro transkluzi): @@
@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 „Šmule! víte-li vy všickni, co je svatý náš zákon? Co v něm je božské přikázání, a co lidský výmysl?“
-„Šaaa!“ zasyčel Šmul tiše; „lidé nás poslouchají! Nechci, {{Prostrkaně|morejne}}, aby v chaloupce mé nějaká nepříjemnost
+„Šaaa!“ zasyčel Šmul tiše; „lidé nás poslouchají! Nechci, {{Prostrkaně|morejne}}, aby v chaloupce mé nějaká nepříjemnosť
 tebe potkala!“
 Meir pohleděl za okno a přesvědčil se, že skutečně několik dospělých mužských sedělo na dlouhé, úzké lavici, stojící u zdi chaloupky Šmulovy. Lidé tito dokonce neposlouchali, ano naopak hovořili pospolu, ale uslyševše nepochybně několik posledních výkřiků Šmulových a Meirových, nachýlili tváře k otevřenému okénku a dívali se do světnice zraky napolo udivenými a napolo nevlídnými.
-Meir netrpělivě pokrčil ramenoma a mlčky obrátil se ku dveřím. Ale když byl u prahu, Šmul přiskočil k němu, a rychle nachýliv obratné své tělo, políbil mu ruku.
+Meir netrpělivě pokrčil ramenoma a mlčky obrátil se ku dveřím. Ale když byl již u prahu, Šmul přiskočil k němu, a rychle nachýliv obratné své tělo, políbil mu ruku.
 „{{Prostrkaně|Morejne}}!“ zašeptal, „lituji tebe velmi! Zpamatuj se! Srdce tvé je velmi dobré, ale hlava velmi zlá! Oheň v ní