Stránka:Meir Ezofovič.djvu/110: Porovnání verzí
m oprava ocr chyb |
→Proofread: typo; vypadlé slovo |
||
| Stav stránky | Stav stránky | ||
| - | + | Korektura:Zkontrolováno | |
| Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
slova o našem náboženství, nectí mudrců, ruší sabbat a |
slova o našem náboženství, nectí mudrců, ruší sabbat a přátelí se s odštěpenci.“ |
||
„Rabbi!“ ozval se Saul. |
„Rabbi!“ ozval se Saul. |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
„Přišel jsem ti říci,“ pokračoval Todros, „že špatně vychováváš vnuka svého, že to tvá vina, je-li on takým. Proč jsi nedovolil {{Prostrkaně|melamedovi}}, aby ho cvičil a bil, kdy chodil do {{Prostrkaně|hederu}}, nechtěl se učiti Gemaře, smál se řeči {{Prostrkaně|melamedově}} a časem i jiné ponoukal k smíchu. Proč jsi ho posýlal k Edomitovi, jenž bydlí tam v zahradách, aby ho učil čísti a psáti v jazyku gojimův a ještě jiným věcem ošklivým? Proč jsi ho netrestal otcovskou rukou svou, kdy porušil sabbat a u stolu tvého se protivil {{Prostrkaně|melamedovi}}? Proč kazíš duši jeho hříšnou láskou svou, nenavádíš k svatým náukám a patříš na všecky ošklivé skutky jeho, jako bys byl slepý?“ |
„Přišel jsem ti říci,“ pokračoval Todros, „že špatně vychováváš vnuka svého, že to tvá vina, je-li on takým. Proč jsi nedovolil {{Prostrkaně|melamedovi}}, aby ho cvičil a bil, kdy chodil do {{Prostrkaně|hederu}}, nechtěl se učiti Gemaře, smál se řeči {{Prostrkaně|melamedově}} a časem i jiné ponoukal k smíchu. Proč jsi ho posýlal k Edomitovi, jenž bydlí tam v zahradách, aby ho učil čísti a psáti v jazyku gojimův a ještě jiným věcem ošklivým? Proč jsi ho netrestal otcovskou rukou svou, kdy porušil sabbat a u stolu tvého se protivil {{Prostrkaně|melamedovi}}? Proč kazíš duši jeho hříšnou láskou svou, nenavádíš k svatým náukám a patříš na všecky ošklivé skutky jeho, jako bys byl slepý?“ |
||
Rabín se unavil dlouhou |
Rabín se unavil dlouhou řečí, a těžce oddychaje odpočíval. |
||
V tom starý Saul počal mluviti hlasem umírněným: |
V tom starý Saul počal mluviti hlasem umírněným: |
||
„Rabbi! nechť srdce tvé se nehněvá na mne. Nemohl jsem činiti jinak, než jsem činil. Dítě to jest syn syna mého, nejmladšího ze všech dětí mých, syna, jenž velmi záhy zmizel z očí mých. Po smrti otce i matky jeho vzav to dítě do domu svého, chtěl jsem, aby sobě nikdy nezpomnělo, že je sirotek. Byl jsem již tehdy vdovcem a sám jsem je nosil na rukou. I nosila je taktéž jeho prababička, kteráž by položila duši svou před Pánem, jen aby koupila štěstí duši jeho. Dítě to je prvním briliantem v koruně na hlavě, a nyní ústa její pro velké stáří neotvírají se již nikomu leč jemu. Hle, Rabbi, to jsou všecky příčiny, proč jsem jemu dovolil více nežli jiným dětem svým, a držel je slabší rukou, proč duše má cítila |
„Rabbi! nechť srdce tvé se nehněvá na mne. Nemohl jsem činiti jinak, než jsem činil. Dítě to jest syn syna mého, nejmladšího ze všech dětí mých, syna, jenž velmi záhy zmizel z očí mých. Po smrti otce i matky jeho vzav to dítě do domu svého, chtěl jsem, aby sobě nikdy nezpomnělo, že je sirotek. Byl jsem již tehdy vdovcem a sám jsem je nosil na rukou. I nosila je taktéž jeho prababička, kteráž by položila duši svou před Pánem, jen aby koupila štěstí duši jeho. Dítě to je prvním briliantem v koruně na její hlavě, a nyní ústa její pro velké stáří neotvírají se již nikomu leč jemu. Hle, Rabbi, to jsou všecky příčiny, proč jsem jemu dovolil více nežli jiným dětem svým, a držel je slabší rukou, proč duše má cítila bolesť velikou, kdy {{Prostrkaně|melamed v hederu}} jemu lál a bil je jako jiné děti. Tehdy |
||