Stránka:Meir Ezofovič.djvu/68: Porovnání verzí

Shlomo (diskuse | příspěvky)
m oprava ocr chyb
Mykhal (diskuse | příspěvky)
→‎Proofread: typo; vypadlé slovo
 
Stav stránkyStav stránky
-
Korektura:Nebylo zkontrolováno
+
Korektura:Zkontrolováno
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 1: Řádek 1:
na kamnech, na nichž kolem hadry se sušily, patřil Meir v šeru nejasnou postavu ženskou, jež nohou kolébajíc dítě v kolébce tiše plačící, slabým zpěvem je uspávala. Příchozí pozdravil skloněním hlavy a slovem přívětivým. Ženština ho pozdravila na vzájem a zpívala dále při odměřeném pohybu kolébky a chrapotu několika osob spících ve světnici.
na kamnech, na nichž kolem hadry se sušily, spatřil Meir v šeru nejasnou postavu ženskou, jež nohou kolébajíc dítě v kolébce tiše plačící, slabým zpěvem je uspávala. Příchozí ji pozdravil skloněním hlavy a slovem přívětivým. Ženština ho pozdravila na vzájem a zpívala dále při odměřeném pohybu kolébky a chrapotu několika osob spících ve světnici.


Za nízkými dveřmi bylo slyšeti přitlumený hovor několika mužských hlasů. Meir otevřel dvířka a vstoupil do světničky Eliezera, kantora s bledou tváří a hlasem podivuhodným.
Za nízkými dveřmi bylo slyšeti přitlumený hovor několika mužských hlasů. Meir otevřel dvířka a vstoupil do světničky Eliezera, kantora s bledou tváří a hlasem podivuhodným.


Eliezer nebyl samoten. U stolu, na němž hořela žlutá svíčka, sedělo s nim několik jinochů, již náleželi k rodině Ezofovičův a téhož dne s ním byli večeřeli. Meir oddychnul volněji, snad proto, že ve světničce kantorově byl vzduch méně dušný a páchnoucí nežli v jiných částech tohoto obydlí, aneb že se pojednou ocitnul mezi tvářemi, jež rád vídal, a které také při pohledu naň se vyjasnily úsměvem příznivým.
Eliezer nebyl samoten. U stolu, na němž hořela žlutá svíčka, sedělo s ním několik jinochů, již náleželi k rodině Ezofovičův a téhož dne s ním byli večeřeli. Meir oddychnul volněji, snad proto, že ve světničce kantorově byl vzduch méně dušný a páchnoucí nežli v jiných částech tohoto obydlí, aneb že se pojednou ocitnul mezi tvářemi, jež rád vídal, a které také při pohledu naň se vyjasnily úsměvem příznivým.


Eliezer pozdvihl modrých oči svých ku tváři příchozího, kdy Meir mlčky posadil se ku stolu.
Eliezer pozdvihl modrých oči svých ku tváři příchozího, kdy Meir mlčky posadil se ku stolu.