Stránka:Meir Ezofovič.djvu/44: Porovnání verzí

Shlomo (diskuse | příspěvky)
m oprava ocr chyb
Mykhal (diskuse | příspěvky)
Proofread: typo; vypadlé slovo
 
Stav stránkyStav stránky
-
Korektura:Nebylo zkontrolováno
+
Korektura:Zkontrolováno
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 5: Řádek 5:
Velký, bohatě osvětlený dům, stojící naproti brunátné svatyni, jsa od ní oddělen celou šířkou náměstí, byl týž, jejž původně Herš Ezofovič byl zbudoval, a v němžto žil s krásnou svou ženou Frejdou. Stoleté zdi jeho, dávno již zčernalé prachem a deštěm, stály však ještě přímo a výší svou panovaly nade všemi jinými v celém městečku.
Velký, bohatě osvětlený dům, stojící naproti brunátné svatyni, jsa od ní oddělen celou šířkou náměstí, byl týž, jejž původně Herš Ezofovič byl zbudoval, a v němžto žil s krásnou svou ženou Frejdou. Stoleté zdi jeho, dávno již zčernalé prachem a deštěm, stály však ještě přímo a výší svou panovaly nade všemi jinými v celém městečku.


V nitru toho domu, ve světnici velké a opatřené starodávnými, nesmírně prostými lavicemi a stoly počala již před hodinou slavnost svatého dne sabbatu.
V nitru toho domu, ve světnici velké a opatřené starodávnými, nesmírně prostými lavicemi a stoly počala již před hodinou slavnosť svatého dne sabbatu.


Z četných osob různého pohlaví, kteréž pořadem přibývaly a naplňovaly světnici, povstal hospodář domu a náčelník rodiny, Saul Ezofovič, syn Heršův, a přiblížil se k ohromnému stolu, nad nimž visely dva sedmiramenné svícny z ryzího stříbra. Tento stařec, podlé jehož shrbené, ačkoli statné postavy, svraštělé tváře a brady bílé jako mléko bylo lze souditi, že jest mu více než 80 let, vzal z rukou nejstaršího syna svého, muže přišedivělého, svíčičku mihotající na dlouhé holi, a pozdvihaje ji ku svícím zasazeným ve svícnech, zvolal hlasem dle svého stáří mdlým, leč dosti ještě silným:
Z četných osob různého pohlaví, kteréž pořadem přibývaly a naplňovaly světnici, povstal hospodář domu a náčelník rodiny, Saul Ezofovič, syn Heršův, a přiblížil se k ohromnému stolu, nad nimž visely dva sedmiramenné svícny z ryzího stříbra. Tento stařec, podlé jehož shrbené, ačkoli statné postavy, svraštělé tváře a brady bílé jako mléko bylo lze souditi, že jest mu více než 80 let, vzal z rukou nejstaršího syna svého, muže již přišedivělého, svíčičku mihotající na dlouhé holi, a pozdvihaje ji ku svícím zasazeným ve svícnech, zvolal hlasem dle svého stáří mdlým, leč dosti ještě silným:


„Blahoslaven buď bože, pane světa, jenž jsi nás osvítil přikázáními svými a rozkázal nám, abychom svítili v den sabbatu!“
„Blahoslaven buď bože, pane světa, jenž jsi nás osvítil přikázáními svými a rozkázal nám, abychom svítili v den sabbatu!“