Stránka:Meir Ezofovič.djvu/23: Porovnání verzí

mu bylo zle a on cítil, že bude po něm, řekl synům svým: Napsal jsem vše, co jsem věděl, cítil a chtěl vykonati; ale uschoval jsem spis svůj před vámi, neboť nyní přišel takový čas, že listy mi se nehodí k ničemu. Todrové panují a budou dlouho panovati, a učiní tak, že ani vám, ani vašim dětem a vnukům nezachce se spisu mého, — a kdyby jej i uzřeli, roztrhali by jej a dali větrům ku zničení, ano řekli by, že Michael Senior byl {{Prostrkaně|kofrim}},<ref name="p23a"/> a prokleli by ho, jako byli prokleli druhého Mojžíše. Ale přijde opět čas, kdy prapravnuk můj velmi zatouží po mém písmě, aby u něho se zeptal, co mysliti a činiti třeba, aby vyprostil židy z nevole Todrův a přivedl je k slunci, na němž jiní národové se ohřívají. Prapravnuk můj, jemuž se toho zachce, nalezne písmo mé, a vy všichni mluvte jen v hodině smrti své k nejstarším synům svým, že těch listin stává, a že v nich velmi moudré věci jsou psány. Tak budiž z pokolení na pokolení. Tak vám rozkazuji. Pamatujte, že máte býti poslušni toho, jehož duše si zasloužila, aby byla nesmrtelna.“<ref name="p23b"/>

</ref><ref follow="p23b">Doktrina Mojžíše Maimonida o nesmrtelnosti duše lidské: každý člověk musil vzděláním ducha svého a morální dokonalostí dosíci nesmrtelnosti, a trestem za zlé skutky jeho měla býti — nicota.</ref>