Stránka:Bible česká SZ I.djvu/10: Porovnání verzí

Wesalius (diskuse | příspěvky)
úpravy
Shlomo (diskuse | příspěvky)
m Not proofread: +odřádkování nadpisu, typografie
Stav stránkyStav stránky
-
Korektura:Problematické
+
Korektura:Nebylo zkontrolováno
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 1: Řádek 1:
<section begin="par5"/>== O původu biblických knih S. Z. ==
<section begin="par5"/>
== O původu biblických knih S. Z. ==
__NOEDITSECTION__
__NOEDITSECTION__


Řádek 10: Řádek 11:
Nadpřirozený vliv Ducha sv., pod nímž biblické knihy vznikly, nazývá se {{Prostrkaně|inspirace, vnuknutí, vdechnutí}} čili {{Prostrkaně|bohoduchost, bohonadšení}}. Biblické spisovatele, kteří byli při spisování biblických knih pod tímto vlivem, nazýváme {{Prostrkaně|spisovateli inspirovanými}} čili {{Prostrkaně|bohoduchými}} (bohonadšenými), a knihy takto vzniklé {{Prostrkaně|knihami inspirovanými}} čili {{Prostrkaně|bohoduchými}} (bohonadchnutými).
Nadpřirozený vliv Ducha sv., pod nímž biblické knihy vznikly, nazývá se {{Prostrkaně|inspirace, vnuknutí, vdechnutí}} čili {{Prostrkaně|bohoduchost, bohonadšení}}. Biblické spisovatele, kteří byli při spisování biblických knih pod tímto vlivem, nazýváme {{Prostrkaně|spisovateli inspirovanými}} čili {{Prostrkaně|bohoduchými}} (bohonadšenými), a knihy takto vzniklé {{Prostrkaně|knihami inspirovanými}} čili {{Prostrkaně|bohoduchými}} (bohonadchnutými).


<ref follow=p6-1>Srv. známý výrok žida z I. století křesťanského, Josefa Flavia: „U nás… není nesčetné množství knih, které se navzájem rozcházejí a potírají, nýbrž jendvacet dvě knihy…, o kterých právem se věří, že jsou božské… Ačkoliv již tolik staletí uplynulo, nikdo se dosud neodvážil k nim něco přidati, aniž něco změniti. Všem židům hned od samého narození jest vštípena a vrozena víra, že jsouto příkazy Boží, k nimž lneme, a za ně, kdyby bylo třeba, ochotně i smrt bychom vytrpěli." (Proti Apionovi 1, 8.)
<ref follow=p6-1>Srv. známý výrok žida z I. století křesťanského, Josefa Flavia: „U nás… není nesčetné množství knih, které se navzájem rozcházejí a potírají, nýbrž jendvacet dvě knihy…, o kterých právem se věří, že jsou božské… Ačkoliv již tolik staletí uplynulo, nikdo se dosud neodvážil k nim něco přidati, aniž něco změniti. Všem židům hned od samého narození jest vštípena a vrozena víra, že jsouto příkazy Boží, k nimž lneme, a za ně, kdyby bylo třeba, ochotně i smrt bychom vytrpěli. (Proti Apionovi 1, 8.)
</ref><ref follow=p6-2>Racionalisté sice tvrdí, že bibl. knihy ve skutečnosti vznikly jako kterékoliv knihy jiné, uznávají však, že byly knihy tyto považovány v církvi za posvátné. Protestanté popírají jen inspiraci některých biblických knih, o čemž viz níže § 12.
</ref><ref follow=p6-2>Racionalisté sice tvrdí, že bibl. knihy ve skutečnosti vznikly jako kterékoliv knihy jiné, uznávají však, že byly knihy tyto považovány v církvi za posvátné. Protestanté popírají jen inspiraci některých biblických knih, o čemž viz níže § 12.
</ref><ref follow=p6-3>Sněm tridentský všecky knihy jak Starého, tak Nového zákona, poněvadž původcem obou jest jeden Bůh…, se stejným pocitem úcty… přijímá a jich si váží (IV. zasedáni, dekret o kanonických písmech.)
</ref><ref follow=p6-3>Sněm tridentský všecky knihy jak Starého, tak Nového zákona, poněvadž původcem obou jest jeden Bůh…, se stejným pocitem úcty… přijímá a jich si váží (IV. zasedáni, dekret o kanonických písmech.)
</ref><ref follow=p6-4>Dekret o víře, hlava 2.
</ref><ref follow=p6-4>Dekret o víře, hlava 2.
</ref><ref follow=p6-5>Kánon 4. tamtéž. — Lev XIII. ve svém okružním listě ze dne 18. listopadu 1893, začínajícím slovy: „Nejvýš prozřetelný Bůh" (Providentissimus Deus), praví hned na počátku, že biblické knihy „se nazývají svatými a kanonickými,poněvadž za vedení Ducha svatého napsány byvše mají původcem Boha, a jako takové církvi samé svěřeny jsou. — Toto přesvědčení o knihách obojího zákonav pravdě vždy měla a veřejně vyznávala církev.
</ref><ref follow=p6-5>Kánon 4. tamtéž. — Lev XIII. ve svém okružním listě ze dne 18. listopadu 1893, začínajícím slovy: „Nejvýš prozřetelný Bůh“ (Providentissimus Deus), praví hned na počátku, že biblické knihy „se nazývají svatými a kanonickými,poněvadž za vedení Ducha svatého napsány byvše mají původcem Boha, a jako takové církvi samé svěřeny jsou. — Toto přesvědčení o knihách obojího zákonav pravdě vždy měla a veřejně vyznávala církev.


Poněvadž Bůh neomylný byl hlavním autorem biblických knih, a poněvadž svatopiscové byli pouze podřízenými nástroji v ruce Boží, snadno si vysvětlíme, že byla všecka pozornost soustřeďována na hlavního původce biblických knih, takže jméno lidského spolupracovníka u některých biblických knih z paměti následujících věků vymizelo. Platí tu slovo sv. Řehoře Vel. (Předmluva k Jobu č. 2): Kdo tyto věci psal (t. j. který lidský spisovatel), {{Prostrkaně|jest otázka velice zby-tečná, když se přece oddaně věří, že jest Duch svatý původcem knihy}}"
Poněvadž Bůh neomylný byl hlavním autorem biblických knih, a poněvadž svatopiscové byli pouze podřízenými nástroji v ruce Boží, snadno si vysvětlíme, že byla všecka pozornost soustřeďována na hlavního původce biblických knih, takže jméno lidského spolupracovníka u některých biblických knih z paměti následujících věků vymizelo. Platí tu slovo sv. Řehoře Vel. (Předmluva k Jobu č. 2): „Kdo tyto věci psal (t. j. který lidský spisovatel), {{Prostrkaně|jest otázka velice zbytečná, když se přece oddaně věří, že jest Duch svatý původcem knihy}}
</ref><section end="par5"/>
</ref><section end="par5"/>