Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/66: Porovnání verzí
Stav stránky | Stav stránky | ||
- | + | Korektura:Ověřeno | |
Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
poznal velmi dobře a představil jsem sobě, co asi kmet při něm pocítil. Bylo mi ho líto, ačkoli jsem se uvnitř zaradoval. Věděl jsem, že při dřívějším hlomozu se na lůžku obrátil a po celou tu dobu na lůžku bděl. Stále více přemáhán |
poznal velmi dobře a představil jsem sobě, co asi kmet při něm pocítil. Bylo mi ho líto, ačkoli jsem se uvnitř zaradoval. Věděl jsem, že při dřívějším hlomozu se na lůžku obrátil a po celou tu dobu na lůžku bděl. Stále více přemáhán úzkostí, namáhal se asi pokládati vše za bezpodstatné. Však nedařilo se mu to. Marně by si říkal: Není to nic; je to vítr, který se v krbu točí; snad myš, která po podlaze přeběhla, či snad tichý cvrkot cvrčka. |
||
Tak vysvětloval si stařec vše, hledě se upokojiti. Marně však se namáhal. Vše bez výsledku. Blížící se smrť předstoupila právě před něj, obestírajíc kol duše oběti černé ony stíny — byloť to působení těchto neviditelných stínů, kteréž starci, ač nemohl ničeho ani slyšeti ani viděti, vnuknuly mou přítomnosť, v jeho pokoji. |
Tak vysvětloval si stařec vše, hledě se upokojiti. Marně však se namáhal. Vše bez výsledku. Blížící se smrť předstoupila právě před něj, obestírajíc kol duše oběti černé ony stíny — byloť to působení těchto neviditelných stínů, kteréž starci, ač nemohl ničeho ani slyšeti ani viděti, vnuknuly mou přítomnosť, v jeho pokoji. |
||
Když jsem takto delší dobu velmi trpělivě vyčkával, aniž bych jej byl zaslechl ulehnouti, rozhodl jsem se otevříti opět na docela nepatrnou mezeru stínidla své lampy. Učinil jsem tak s největší opatrností. Nelze si vůbec ani představiti, jak tichounce a pomaloučku jsem závorky pootvíral, až konečně slabounký paprslek, tak |
Když jsem takto delší dobu velmi trpělivě vyčkával, aniž bych jej byl zaslechl ulehnouti, rozhodl jsem se otevříti opět na docela nepatrnou mezeru stínidla své lampy. Učinil jsem tak s největší opatrností. Nelze si vůbec ani představiti, jak tichounce a pomaloučku jsem závorky pootvíral, až konečně slabounký paprslek, tak jemný jako vlákno pavučinové, pronikl mezerou a dopadl na krkavčí oko. |
||
jemný jako vlákno pavučinové, pronikl mezerou a dopadl na krkavčí oko. |
|||
Bylo otevřeno — široce — široce otevřeno, a tento pohled roznítil mne ke vzteku. Zcela jasně viděl jsem je — mdlé, modré — a nad ním ten ohyzdný závoj — až mne mráz projel všemi kostmi mých údů. |
Bylo otevřeno — široce — široce otevřeno, a tento pohled roznítil mne ke vzteku. Zcela jasně viděl jsem je — mdlé, modré — a nad ním ten ohyzdný závoj — až mne mráz projel všemi kostmi mých údů. |