'''Odkaz''' (''legatum'', ''Vermächtnis'') jest poslední pořízení, kterým zůstavitel poskytuje někomu ({{Prostrkaně|odkazníkovi}}, {{Prostrkaně|legatáři}}) na základě posloupnosti dědické jistou majetkovou výhodu; též tato výhoda sama zove se '''o'''-em. Předmětem '''o'''-u mohly býti dle práva římského netoliko jednotlivé věci a jiná práva majetková, ale i celá pozůstalost neb aliquotní částčásť její (t. zv. universální fideikommiss). Vzhledem k tomu vlastní rozdíl mezi '''o'''-em a sukcessí dědickou nejevil se v předmětě, nýbrž v té okolnosti, že dědic byl přímým, odkazník pak vždy pouze nepřímým nástupcem zůstavitelovým (v. [[../Legatum|{{Prostrkaně|Legatum}}]]). Při každém '''o'''-u súčastněny jsou tři osoby, totiž: {{Prostrkaně|zůstavitel}} jakožto jeho zřizovatel, dále osoba '''o'''-em obtížená ({{Prostrkaně|onerát}}), jíž mohl býti při legátu jen dědic testamentární, při fideikommissu však každý, kdo na účet pozůstalosti obdržel něco věnováním na případ smrti, a osoba '''o'''-em obdařená (odkazník, {{Prostrkaně|honorát}}). Též některému ze spoludědiců lze kromě jeho podílu dědického zůstaviti '''o.''', jenž zove se pak {{Prostrkaně|praelegátem}} a jest účinným jen, pokud připadá k tíži ostatním spoludědicům. Co se týče zřízení, mohly '''o'''-y již dle pozdějšího práva římského býti zůstaveny nejen v testamentu, závěti, ale i v kodicillu, dovětku, a nejen vzhledem k posloupnosti testamentárni, ale i intestátni. '''O.''' může býti zůstavitelem kdykoliv odvolán (''ademptio legati'') nebo změněn (''translatio legati'') a pozbývá účinku mezi jiným též, nedožije-li se odkazník smrti zůstavitelovy nebo splnění podmínky k '''o'''-u připojené (''dies legati cedens'').
Z '''o'''-u vzniká pro odkazníka právo věcné (''actio in rem''), byla-li odkázána vlastní věc zůstavitelova, jindy jen nárok oblígační proti onerátovi (''actio ex testamento'').
