Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/128: Porovnání verzí

c) Z rozluky pramenů perikopy o potopě, kterou jsme si zvolili za instruktivní příklad, jsme viděli, že nejdůležitější znak při rozdělování textu a přičítáni jeho k jistým pramenům jest užíváni jmen Božích Jahve a Elohim.<ref name="pozn251"/> »{{Cizojazyčně|de|Man gehe von dem sichersten Symptom der Quellenscheidung, nämlich von den Gottesnamen aus}}« (Gunkel, l. c. str. 121 n.)

<ref follow="pozn251">

Bible užívá pro pojem Boha hlavně čtyř následujících slov. 1. {{Cizojazyčně|he|אֵל}}, 2. {{Cizojazyčně|he|אֳלוֹהַּ}}, 3. {{Cizojazyčně|he|אֳלֹהִים}} a 4. {{Cizojazyčně|he|יַהְוֶה}} 1. První z nich vyškytá se často, ale jen v jednotném čísle (v plurálu pouze 3kráte). Znamená buď pravého Boha israelského, neb též nepravé bohy pohanské a jejich sochy. Kdykoliv znamená pravého Boha, bývá v básnické řeči beze členu i bez všeho určeni, v próse vsak bývá zpravidla blíže určeno, jako n. př. slovy: {{Cizojazyčně|he|שַׁדַּי, עֶלְיוֹן, עוֹלָם, יִשׂרָאֵל}}. Etymologie slova {{Cizojazyčně|he|אֵל}} jest dosti záhadná. De Lagarde a po něm Delitzsch (Babel und Bibel, Leipzig, 1903, str. 44 nn. a 73 n.) praví, ze jest spřízněno s předložkou {{Cizojazyčně|he|אֶל}} tedy znamená „cíl neb směr“. Dle prvního z nich jest slovo {{Cizojazyčně|he|אֵל}} odvozovati od trojhláskového kořene {{Cizojazyčně|he|אלה}}, jenž prý znamená: k cíli směřovati, dle druhého jest prý to tak zv. „{{Cizojazyčně|la|nomen primitivum}}“, jež se od žádného kmene slovesného neodvozuje. Jiní myslí na kořen {{Cizojazyčně|he|אלה}} být silný, jiní na kořen {{Cizojazyčně|he|אול}} býti napřed, jiní na {{Cizojazyčně|he|אול}} býti silen, takže {{Cizojazyčně|he|אֵל}} znamená sílu a konkrétně „silného“, výklad to zajisté pravdě nejpodobnější.

<p>2. {{Cizojazyčně|he|אֳלוֹהַּ}} (dle některých odvozený tvar od {{Cizojazyčně|he|אֵל}} resp. {{Cizojazyčně|he|אֱלֹהִים}}, dle jiných od {{Cizojazyčně|he|אלהּ}} bát se, tedy {{Cizojazyčně|he|אֱלוהַּ}} = předmět hrůzy, úcty) jest více poëtické slovo a nehledíc k některým výjimkám vyskytuje se jen v knize Job (41kráte) a v mladší literatuře hebrejské. V Pt. lze je najiti jen jednou, a to Dt 32. 15. 7. Důležitější jest pro nás

<p>3. jméno {{Cizojazyčně|he|אֱלֹהִים}} Jak patrno z koncovky, jest to forma plurálová. Znamená mnohdy i cizí, nepravé bohy, a tu se pojí s přísudkem stojícím v plurálu. Znamená-li jediného pravého Boha, stává z pravidla i přisudek na něm závislý v čísle jednotném a jen výjimečně v pl. jako Gn 20 13, 35 7, 28 12 a j. Dle jedněch jest {{Cizojazyčně|he|אלהים}} plurál od {{Cizojazyčně|he|אֵל}} a {{Cizojazyčně|he|אֱלוֹהַּ}} jest prý odvozenina od plurálu {{Cizojazyčně|he|אלהים}}, dle jiných pochází slovo {{Cizojazyčně|he|אלהים}} od koř. {{Cizojazyčně|he|אלהּ}}, dle jiných od {{Cizojazyčně|he|אול}}.

<p>4. Nejčastěji vyskýtá se v bibli jméno Boží {{Cizojazyčně|he|יהוה}}. Od Gn 1 1 — Ex 6 1 vyskýtá se Jahve 211krát, Elohim jen 140kráte, v dalším textu převládá Jahve ještě více. O etymologických pokusech, vyložiti</ref>