d''''Ailly''' [daji] {{Prostrkaně|Pierre}}, obyčejně {{Prostrkaně|Petrus de Alliaco}} zvaný (nar. r. 1360 v Compiègni, zemř. r. 1420, dle jiných r. 1419 nebo 1425 v Avignoně), doktor Sorbonny, kancléř university pařížské', zpovědník a almužník krále Karla VI. a biskup v Cambrai. Za velkého papežského rozkolu byl z nejčinnějších theologův a státníkův. Jan XVIII. jmenoval jej r. 1411 kardinálem a r. 1413 legátem pro Německo, kteroužto hodnost zastával i za papeže Martina V. '''A'''. byl též na sněmu pisanském a později kostnickém, kdež naléhal na opravy v církvi zasazuje se zároveň o odsouzení Jana Husa a Jeronyma Pražského. Mimo to mylně dokazoval, že sněm jest nad papeže. Konečně snažil se, aby ukončen byl rozkol v církvi, což se stalo volbou Martina V. za papeže. Nazývali jej »Aquila Franciae et aberrantium a veritate malleus indefessus«, ale tento čestný název zdá se býti poněkud přehnán. '''A'''. zasazoval se o zlepšení kalendáře udávaje, že chyba starého kalendáře již 9 dní obnáší. Hlavní díla jeho jsou: ''Petri Alliaci Tractatus de imagine mundi, id est de cosmographia et geographia scriptus anno 1410; Tractatus de correctione calendarii; De vero cyclo lunari; Cosmographiae tractatus duo; Apologetica duplex astronomiae veritatis'' (fol. Lovanii 1480; ''Quaestiones in sphaeram mundi Jo. de Sacrobosco'' (Paříž 1508). ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]'' ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]''
