Smutek z domova/Tou cestou zlý jít musil skutek…

Smutek z domova Antonín Sova
	Tou cestou zlý jít musil skutek…	Podzimní elegie

Údaje o textu
Titulek:	Tou cestou zlý jít musil skutek…
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Já dlouho šel… Krajiny mrtvě snily,
nad nimi oblaka se trhala.
Žíznivě jaksi ptáci z květů pili
a nálada se smutnou stávala.
Hlídaly černé sosny něčí smutek
a stály po dvou kolem cesty mé.
Tou cestou, zdá se, zlý jít musil skutek.
A stále na to cestou myslíme.

Jsem já to? Jiný? Přede mnou? či za mnou?
V zatichlé lesy kroky zapadly.
A stopa ta je ztracená, je klamnou.
Jak prudce žal tě svírá chapadly.
Neb dlouho šel jsi. Dlouhá noční bdění.
Ten smutný kraj, měst nočních odlesky,
bran černých taje, vesnic kuropění,
rozlehlost pastvin, jitřní rozbřesky.

Je smutek dlouhý. Rty jsou žhavé, zprahlé.
Tu noha sjíždí, tu se zaboří.
Mýť slunečná se otvírá ti náhle:
tam zveselená tlupa táboří.
Zkradené jí a pije, rozvýskaná,
mne nevšimla si - a já vytušil:
To veselost, svědomím nezlekána.
A pod ní skryl se, zlý ten skutek skryl.