Smutek z domova/Já do možností nových…
Smutek z domova Antonín Sova | ||
Havran | Já do možností nových… | Tragické sloky |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Já do možností nových… |
Autor: | Antonín Sova |
Zdroj: | Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922 |
Vydáno: | 1898 |
Licence: | PD old 70 |
Já do možností nových jsem vyklenout chtěl most.
Jen přítomnost je pravda a lež je minulost.
Já s tím, jejž kdysi jsem vraždil, chtěl dobrý zase být,
a člověka jak bratra a naděj svou chtěl ctít.
A jak bych duši ženy zdvih’ choulostivě v dlani
a soucitně a dlouze, tak bez hněvu zřel na ni,
to všecko v jasné chvíli, kdy vše se propadá,
i příčiny i bolest, zlo, jež nás ovládá.
Chci, toužím zapomenout, čím nemohl jsem růst
a čím můj život trpěl a krvácel pust.
A než jsem sklenul most, on sřítil se mi, spad.
Hlas hrozný světem zněl, jal se mi posmívat.
Ze zrušených smluv mocných se ozval hlas mi, řek’:
Pojď, můžeš být zas, vraždit… za starých podmínek.
Já vyzbrojiv se k Bohu se pomodlil a šel
a zabíjel jsem bratra a sestru zabíjel.